- Baudis Jan P. --- 26. 4. 2002
Kurs : marketing medu
Zdravím včelaře
pokračuji ve svých zápiscích z kursu v Dole, tentokrát to bude výběr na téma marketing medu.
Téma marketing bylo na kurzu odvíjeno od kvality medu (viz o tom už v poznámkách o senzorice).
-------------------
Medárna - stáčírna
Po radách, jak zajistit kvalitu vytočeného medu, a přes úvahy jak ho správně skladovat se přednáška dostala k problematice pro marketing závažné - a tím je stáčení medu do sklenic - tedy konečné balení pro zákazníka. Chceme-li rozšířit vlastní prodej, budeme potřebovat stáčírnu medu.
Při zřízení stáčírny je jednak nutno věnovat pozornost vybavení, které má umožnit rychlou, čistou a pohodlnou práci při zachování všech parametrů, které mají na kvalitu medu vliv (v tomto se tento kurs prolínal s předchozím kursem "racionalizace ve včelařství").
Dále je však pro marketing potřebné zajistit schválení medárny - stáčírny (která je adaptovaná v místnostech již fungujícího objektu) ze strany Okresní veterinární správy (což je příjemnější instituce než Okresní hygienická stanice, jejíž schválení je nutné, jedná-li se o kolaudaci nově vybudované budovy - stáčírny stavebním úřadem).
Chceme-li prodávat med na tržištích (a tedy nejen "ze dvora") a případně i dodávat do obchodů, je nutno tuto stáčírnu někde adaptací zřídit a zajistit si její hygienické schválení.
Medárna - stáčírna musí mít několik oddělených místností (konkrétní podoba značně záleží na osobě, která to bude schvalovat - někomu stačí jen jedna místnost rozdělená závěsy a místo některých předepsaných místností jen skříně natřené omyvatelnou barvou či tepelná komora). Každopádně musí být nějak odděleno mytí sklenic od místa, kde se stáčí med.
Konstrukce místnost stáčírny musí umožňovat čistotu a dezinfekci, výpusť na podlaze musí zamezit vniknutí hlodavců (síť s oky max. 5 x 5 mm). Do 2 m výšky musí být stěny omyvatelné. (Zase - záleží na místním veterináři, co nám ještě schválí a co už ne - zkušenosti se okres od okresu liší. Někde jim stačí stěny natřené latexem, jinde chtějí olejovou barvou, další zase barvou na bazény a konečně někde zase bezpodmínečně požadují kachlíky. Proto je potřeba své záměry nejprve prodiskutovat s patřičnou instancí, případně si nechat podepsat projekt a pak teprve budovat.) Dále je potřeba nemít žádné ostré hrany mezi stěnami a podlahou, parapety sklopené na 45 stupňů (aby se na nich nedalo nic skladovat). Všechny kabely zazděné - žádné lišty. Tolik jen na ukázku, co taková malostáčírna obnáší. (Více o tom nákresy a údaje v publikacích VÚVč).
Záleží také na deklarované kapacitě stáčírny. Pro stáčírnu s max. kapacitou do 100 kg denně (jakožto malou medárnu) jsou nároky nižší, než pro větší provozy.
Zatím jsou tyto parametry vyžadovány jen pro místnosti, kde se med stáčí do obchodního balení. Časem to budou požadovat i u prostor, kde se med vytáčí (u větších provozů).
----------------------------
Stáčení do sklenic
Teplota: 50 stupňů je zlomová teplota (při vyšší teplotě se med poškozuje, při nižší teplotě není med dostatečně ztekucený). Med vytočený a uložený ztuhlý v konvích se před stáčením dává na dva dny do teplené komory, což je jakákoliv dobře tepelně izolovaná bedna - třeba stará lednice - s topným tělesem (doporučeno je topné těleso na 380 V / 2kW připojené však na 220 V - hřeje mírně /cca na 800W/ a nic nepodpálí) zapojeným přes termostat (v Dole jej vyrábějí a dodávají); musí být přítomen i ventilátor, který v době provozu topného tělesa mísí vzduch, aby se v komoře nedělaly tepelné vrstvy.
Jednodruhové medy nejsou tak dobré jako med smíšený. Proto je vhodné po dokonalém ztekucení medy smíchat (např. ve stáčecí nádobě). Studené medy (pod 40 stupňů) nelze dobře smísit.
Ztekucení medu - v tepelné komoře (50 stupňů) trvá 45 hodin. Pak se konve se ztekuceným medem vyndavají z tepelné komory a med se z konví přelévá do stáčecí nádoby a při tom se cedí. (Při ztekucování na pouhých 45 stupňů zůstávají v medu mikrokrystaly a rychle se pak vrací do původního stavu - proto používat teplotu 50 stupňů!)
Cezení. Při přelévání z konví do stáčecí nádoby med cedit přes uhelon (potravinářské síto) (sešít jako válec nebo kornout a navléknout na obruč, která je o trošku větší než je otvor do stáčecí nádoby). Hrubé cezení - číslo síta - S18 (0,4 mm) a S25 (0,3 mm). Pro cezení ohřátého medu použít S35 (0,2) - jemné cezení (ohřátý med přes to proteče v okamžiku, jak nám bylo názorně předvedeno). Pro akátový med použít síto S45 (0,16mm). U světlých medů je jemné cezení nutné. U tmavých medů to tak nutné není. (Uhelon dodává /i na dobírku/ VÚVč, cena jemných sít je 300 Kč/m, hrubých o 50 Kč méně.)
Stáčecí nádoba je nerezová, vyhřívaná, med se v ní udržuje na 25-30 stupních. Kolem nádoby je ovinut kabloterm (používá se k vyhřívání podlah: 10 m, 24V, 150W) a přiletován termostat z bojleru. Dole je střihací uzávěr (jako u medometu). Celá nádoba se vertikálně posunuje pomocí zdvihadla, které je vyrobeno z heveru ze škodovky (jen je vyměněn šroub za delší). Práce se stáčením je rychlá a přesná (200 sklenic za hodinu přesně naplnit není problém).
Dále nám v medárně předváděli nádobu na pastování medu (kdo si zvykne na pastový med, jiný už nechce). Byla to repasovaná nerez nádoba s dvojitým pláštěm, vyřazená z nějaké závodní kuchyně. Mezi pláště se místo páry přivádí voda - buď studená na chlazení medu, nebo se přivedená voda může elektricky a přes termostat ohřát. Tím se med při pastování chladí nebo ohřívá. Míchadlo je připojeno na motor pro stěrače z Tatry. (Při míchání pro pastování se med chladí na 15-20 stupňů; po 2-5 dnech ještě teče, ale má perleťový lesk a tehdy stáčet; pro stáčení se zahřeje na 25-30 stupňů /každopádně ne více než na 35 stupňů, neboť by se jemné krystalky - výsledek pastování - začaly rozpouštět.)
Čím rychleji med ztuhne, tím je jemnější. Proto med při pastování chladit (a pro stáčení ohřát, aby se dal dobře plnit).
Pevně zkrystalizovaný med v konvi (jak jej máme od jarního či letního vytáčení) nejprve ztekutit v tepelné komoře, pak ochladit, naočkovat a pastovat.
Pastování lze provádět i míchadlem z tvrdého dřeva na nerezovém trnu, které vyrábí a dodává (i zásilkou na dobírku) VÚVč. Určeno je k nasazení na vrtačku (pozor vrtačka musí být schopna pojmout 12 mm vrták a musí mít příkon alespoň 500 W - raději ještě větší).
V podstatě k pastování stačí s medem dvakrát za den nějak pohnout. Řepkový med netřeba k pastování očkovat.
----------------------
Sklenice
Nové sklenice vyjdou levněji než staré, které musíme pracně vymývat a sterilizovat a mít na ně atest. Nové sklenice stačí vypláchnout horkou vodou např. v myčce na nádobí a nechat oschnout.
Před distribucí je vhodné baterii naplněných sklenic zatavit do smršťovací folie. Je to jednoduché a působí to efektně. Lahve (např. 8 ks) dát na podložku z kartonu, vsunout do hadice (resp. rukávu) folie a elektrickou opalovací pistolí (resp. horkovzdušnou pistolí) ohřívat ze všech stran až se folie smrští. (Když přinesete takto zabalené sklenice do obchodu nebo supermarketu je to o něčem jiném, než když začnete z tašky lovit rozkutálené skleničky pod útrpným pohledem vedoucího, který přemýšlí, jestli to má odmítnout hned nebo až potom...)
-----------------------
Etikety
Lze si nechat v nějaké tiskárně natisknou ofsetem (! - ne počítačovou tiskárnou, to by bylo drahé) obrázek etikety na archy předkrojených samolepek (formát A4). Vytiskne se však pouze barevný obrázek s nápisem "med" a to ve větším množství, aby byla cena na jeden kus barevně potištěné samolepky co nejmenší. Pak se na běžné počítačové tiskárně každý rok dotisknou na tyto archy s ofsetem potištěnými samolepkami jen aktuální informace (o množství, spotřebovat do... druh medu atd.) Tak můžeme levně získat vlastní samolepící etikety - barevné, profesionálně vypadající - každý rok aktuální.
Na etikety pastovaného medu napsat, že se musí skladovat v chladnu a bez přímého oslunění (jinak se na povrchu medu může začít vytvářet ztekucená vrstvička, která nevypadá pěkně).
================================
Právní situace marketingu
Včelař, který včelaří podle paragrafu 10 (jako vedlejší činnost, - má jiný hlavní zdroj příjmů) může přebytky svého(!) medu prodat "ze dvora" a nepotřebuje k tomu žádné povolení. Pokud však vyrazí se svým medem na tržiště, potřebuje povolení od veteriny (viz problematika stáčírny). ("Kdyby něco", tak mu hrozí nižší sazba pokuty.)
Včelař, který nakoupí konev medu a stočí jej do sklenic a prodává, je už podnikatel, musí k tomu mít živnostenský list (a "kdyby něco", tak mu hrozí ta vyšší sazba pokuty.)
Co se týče potravinářských norem, tak norma "český med" vyhovuje českým potravinářským předpisům automaticky.
--------------------------------
U výkupu
Problémy jsou nejen s výkupní cenou, ale i s tím, že výkupci mají občas špatný refraktometr (naměří vám v medu více vody, než tam ve skutečnosti je - viz o tom u měření hustoty medu v poznámkách o senzorice), někdy zase mívají špatně cejchovaný měřič vodivosti, a nebo někteří experti chtějí řepkový med vykupovat za sníženou cenu jako tzv. "nestandardní med", což je nesmysl. Nepřistupujte na jejich diktát. Prodávejte jinde a jindy. Nedávejte med do výkupu hned po vytočení, čekejte na lepší ceny v zimě. Nejlépe: stáčejte med sami do sklenic a sami prodávejte.
Při prodeji většího množství medu, kdy jediné procento vody nebo elektrické vodivosti může znamenat mnoho peněz, si dejte do obchodní smlouvy, že když se v měření kvality prodávající s výkupcem neshodne, rozhodne s konečnou platností ta a ta akreditovaná laboratoř (např. VÚVč).
--------------------------------
Situace v ochodu s medem
Evropa spotřebuje 1/4 světové produkce medu (polovinu spotřeby si sama vyprodukuje a polovinu importuje ze světa). Dříve se dováželo z Číny, ale po skandálu s antibiotiky v čínském medu jej nahradil med argentinský.
Mexiko má nejvýhodnější celní a daňové předpisy, proto velká část světového obchodu s medem se děje (alespoň papírově) přes Mexiko...
1,14 Euro (za kilo) je průměrná cena medu ve světovém byznysu (0,90 Euro za čínský med, 1,20 za mexický).
Za tyto světové ceny si každý obchodník může okamžitě přes internet obstarat prakticky jakékoliv množství medu. Doprava je tak laciná, že se do cen medu ve světě vůbec nepromítá. Je tedy jedno, jestli obchodník, který v Hamburku nakupuje med, dostane jej z Argentiny, nebo z Austrálie či z Evropy.
Světlých medů je ve světě vysoká nabídka. Tmavé medy jsou jen ze středoevropského regionu, proto je o tyto naše medy ve světě zájem. Světlé medy do světa neprodáme - musíme si je sníst sami. Jestliže chceme za náš med dostat dvakrát až třikrát více, než je průměrná světová cena medu, pak musíme někoho přesvědčit, že náš med je tak kvalitní, že se vyplatí jej za tuto cenu koupit. Přesvědčit můžeme spíše domácího zákazníka. Hůře už světového obchodníka, který si sedne k internetu a během chvíle sežene jakékoliv množství medu za 1,14 Euro na kilogram.
Vyjma případu medovicového medu bychom měli zapomenout na export a obrátit úsilí k získání domácího zákazníka a ke zvýšení domácí spotřeby medu, která se sice za poslední léta zlepšila (dnes - 0,5 kg na hlavu, před rokem 1989 - 0,2 kg na osobu), ale stále je v porovnání s okolními zeměmi slabá (1,5 kg - průměr v EU, 2 kg - v Německu).
Dnes je situace taková, že se k nám med dováží a náš med zbývá na export (tedy bude realizován za světové - tj. nízké - ceny). Řešení: zvýšit naši spotřebu medu, aby se veškerý námi vyprodukovaný med spotřeboval u nás).
Musíme českým lidem vysvětlovat, že pokud chtějí med kvalitní, pak jej získají od našeho producenta za 3-5 Euro. Pokud chtějí med levný a méně kvalitní, pak mohou mít za 1-2 Euro med dovozový.
--------------------------------
Praktický marketing
Pro dělení zisku z prodeje mezi producenta, distributora a prodejce platí známý třetinkový systém. Každý z těch tří dostane z prodejní ceny stejný díl. Je zbytečné o tom diskutovat. Každý včelař musí zvážit, co se mu vyplatí. Buď se spokojí s třetinou určenou pro producenta a nemá žádné náklady na balení, distribuci a prodej. Nebo kromě první třetiny uchvátí i druhou nebo ještě i tu třetí třetinu pro sebe - ale stojí ho to čas, náklady atd. Při našich slabších snůškových podmínkách a dalších středoevropských okolnostech se zdá být smysluplné, aby se včelaři snažili svůj med sami balit a svépomocí dostat až ke spotřebiteli.
Při průzkumech vývoje fungování trhu a obchodu a prognózách, jak se bude vyvíjet způsob nakupování v různých místech Evropy, byl náš kontinent rozdělen do 4 oblastí: středo až západoevropskou; severoevropskou, středozemí, Balkán. Pro naši středo až západoevropskou oblast se odhaduje, že vývoj způsobu nakupování se bude ubírat tímto směrem: lidé budou přes týden nakupovat potraviny v supermarketech, kde budou využívat různých akcí, slev, dojíždět na nákupy autem atd. Ale tato kultura masového nakupování bude ve společnosti vytvářet potřebu nějak to vyvážit, a tak se již nyní objevuje trend: po všednodenních nákupech základních potravin v hypermarketu následuje víkendový výlet na tržiště. (Mnohá západní města už začínají pravidelně vyhrazovat svá náměstí pro víkendové trhy.) Tady vzniká a začíná se etablovat paralelní trh. Zde se bude nakupovat pomalu, možná i dráž, s pohovorem s prodavačem, zboží nikoliv denní spotřeby, ale speciálnějšího charakteru či různé předměty z ruční výroby a domácí kvality, zároveň zde bude akcentován (oproti hypermarketové globalizaci) regionální charakter výrobků. Tady bude vynikající místo pro včelařův prodej medu a včelích produktů. Zde si budou lidé chtít kupovat kvalitní med, poklábosit při tom se včelařem, začež budou ochotni zaplatit podstatně vyšší cenu, než za argentinský antibiotický rosol v hypermarketu.
Další rys budoucnosti - bude se čím dále tím více dbát, aby spotřebitel nebyl klamán. To je z jedné strany dobré pro prodej kvalitních produktů přímo od včelaře, na druhé straně včelaři musejí vědět, co mohou o medu tvrdit. Jak tedy (při vší poctivost) lákat zákazníky? Např.:
1.) Srovnání medu s cukrem. Bílý cukr je z 99 procent sacharoza. Med obsahuje stovky látek (mnohé ani nemají jméno, vše tam má svoji úlohu, příroda nedělá nic zbytečně, z čehož plyne, že tyto látky jsou potřebné pro život - když už to tak kytka vyrábí).
2.) Člověk je přizpůsoben k tomu, aby sladil medem nikoliv cukrem. Cukrovarnictví začalo za napoleonských válek - za tak krátkou dobu člověk nemůže být přizpůsoben na cukr, který stále zůstává umělým produktem.
3.) Med je velice trvanlivý - a to přirozeně, bez konzervace. Přítomnost konzervantů v potravinách - jsou to látky potlačující rozmnožování mikroorganismů - svým způsobem antibiotika (resp. jedy - moje poznámka).
4.) Med je velice málo zatížen látkami znečišťujícími životní prostředí. (Přednášející ukazoval výsledky rozborů medu ze znečištěných regionů a čistých oblastí; kdysi se mělo právě skrze med zkoumat znečištění prostředí, k čemuž se med ukázal jako nepoužitelný, protože se do něj znečišťující látky z nějakých důvodů nedostávají, nebo jen v malé míře.) Na grafu bylo vidět, že i u medů pocházejících ze silně znečištěných lokalit jsou všechny nebezpečné látky (těžké kovy, jedy atd.) velice hluboko pod povolenými limity, přičemž není zásadní rozdíl mezi medy z lokalit znečištěných a lokalit čistých.
5.) Propagovat přítomnost látek - brasinů - v některých medech (např. řepkovém). Jsou to látky zjištěné např. i u brokolice a potlačují rakovinové buňky.
Na kurzu bylo navrženo, že by VÚVč mohl vypracovat vzorové informační materiály a letáky, které by byly na internetu a každý by si je mohl stáhnout, doma tisknout a rozmnožovat.
-----------------------------
Přednášející také zmínil, že není nasycen trh s medovinou. Velké propagační akce (reklama v TV, billboardy apod.) stojí moc peněz - mimo možnosti.
------------------------------
Účastníci kursu dostali aktualizovanou brožuru "Produkce kvalitního medu" (aktualizace se týkala především adres, kde nakupovat sklenice na med, víčka, smršťovací fólie, plechovky apod. a dále aktuálních znění různých vyhlášek a norem. Doporučuji všem!)
Na závěr ještě jednou doporučuji osobní návštěvu kursu, až se zase rok touto dobou bude opakovat.
Tak to už je vše, lidičky.
J. P. B.
P.S.
Pyl v medu - jednoznačné určení původu
Světoví obchodníci chtějí filtrovat med hustými síty, aby jej zbavili pylových zrn. Vymlouvají se na zdraví spotřebitelů, ale ve skutečnosti chtějí z medu odstranit pyl, aby se nedalo poznat, odkud med pochází. Lobovali kvůli tomu i v evropském parlamentu, a tak se včelařský návrh zákazu filtrovat med hustými síty nepodařilo dosud prosadit.
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 898
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |