Včelařská konference

Jestliže je včelstvo zdravé, správně usazené v úlu, takže včely mají kontakt s česnem, konstrukce úlu není chybná a včelař nemá doširoka "rozdavené" česno, ale má ho přiměřeně zůžené, tak slídivost a vylupování není žádný problém. Ať už nálet zlodějek nastane prací včelaře nebo tím, že soused nechá vylízat vytočené plásty včelám, taková včelstva se prostě bez problémů dokáží zlodějkám ubránit. Klidně se v nejhorším může stát, že včelař zapomene třeba plásty v bedně vybrané z úlu přikrýt utěrkou a ono na ně nalétnou a pokryjí je zlodějky, včelař klidně může i určité množství zlodějek při vrácení plástů dát do úlu a zavřít je tam, i tak se za výše uvedených podmínek včelstvo ubrání.
Výjimky jsou pouze dvě. Jedna v sezóně, když více úlů má jako matky sestry z jedné chovné série, potom se občas zřejmě stane, že genetická výbava matek sester je podobná a tím jsou podobné i vůně úlů. Takže strážkyně včely z cizího úlu špatně poznávají a zlodějky tak mohou přes strážkyně pronikat a loupit. Nebo se stává, že některé včelstva sílí a jiné slábnou výměnou včel létavek.
A mimo sezónu, kdy včely v podletí uloží zásoby podle obsazení plástů současně letní krátkověkou i zimní dlouhověkou generací, ale na podzim, když krátkověká generace je už pryč a dlouhověká se třeba stáhne blíž k zimnímu sedisku, včelstvo ztratí kontakt s česnem i přestane strážit zásoby. Zlodějky tak za podzimního oteplení nerušeně rozjedou loupež, která, protože včelstvo často už nedokáže se probudit a začít chránit česno, končí úplným vyloupením včelstva. A zdá se , že dlouhověké zimní včely nelpí tolik na vůni vlastního včelstva a vlastní matce jako krátkověké letní včely, nechají se nejdřív bez odporu vylupovat a potom se snadno se snadno loupeží strhnou a odletí do úlu zlodějek.
Aspoň tak to bylo před 15 a více lety. Dnes to může být trošku jinak, protože se už asi chovají trošku jiné včely a moc to nemám možnost sledovat, protože už chovám jen málo včelstev a ne na výnos.