Včelařská konference

Zpráva -
o VII. valné hromadě mor. sl. včelařského spolku, 21. srpna 1867.
- ve Svitavách odbývané a s výstavou spojené.

(původní krajinský úl, upozornění - popisuje se tu zřejmě rozměr v rakouských palcích - http://www.jednotky.cz/delka/rakousky-palec/)

V té zemi
totiž panuje posud zláštní způsob včelaření, hledí se tam totiž ještě posud na
veliký počet rojů. Úly mají dosaváde dílo nepohyblivé. Včelaření takové na
roje má svůj základ hlavně v povaze včel samých, neboť některá čeleď se v
dobrých letech až na 12–15 rozmnoží. Tamější úly jsou ležaté 36" dlouhé,
12" široké a 6" vysoké. Úzké pruhy souše přilepí se bezprostředně na
vrchní prkno úlu, na strop, prkno to se pak pevně na ostatní přibije, a samo
děčný roj má připravené obydlí, do něhož se usadí. Na podzim se všechny
úly odváží, ony, které jistou prostřední tíž vykazují, podržejí se v ustanove
nem již napřed počtu do zimy na další chov, a všecky ostatní, ty nejtěžší
totiž a ty nejlehčí sírou se zadusy. Přibitý strop se odtrhne a obsah úlu se
vyjme.



Pan Morbitzer: V Krajinsku se ku konci hlavní pastvy všecky zbytečné
přespočetné včely sírou zahubí. Onen pán, který mi první můj úl objednal,
vypravuje, že tam v onen čas v selských hospodářstvích veliké hromady včel
pohozené ležejí. On sám našel na takových hromadách nezřídka ještě živé
královny mdle a úzkostlivě mezi včelami lezti. Kdyby v pravý čas někdo
tam cestu podniknul, a včelařům tamějším by med a souš vyřezal, dostalby
zajisté dotyčné včely zadarmo. Sedlák by tomu byl ještě rád, že bez všecké
práce k medu přišel. Pro takového podnikatele by se ta cesta zajisté vy
platila.