Včelařská konference

Já to vidím z i hlediska MČČ(Malý Český Člověk).
Selhání kontrolních mechanizmů Včelpa je nezpochybnitelné. Podle dokladů se jednalo o med z Ukrajiny (teď neřeším, co bylo napsáno na tom papírku, co je nalepený na sklenici). Že právě v něm byla antibiotika (ATB). Možná.
Jenže jak se tam dostala? Jó že se v cizině léčí mor plodu antibiotiky? Ono to zase není tak žhavé. Antibiotika nejsou volně prodejná, ve včelstvu potlačí klinickou formu moru, ale jakmile se tam přestanou do úlu lít, tak mor pokračuje ve stejné či větší síle dál ze spor, na které žádné chemikálie nepůsobí. To ví (skoro)každý. Samozřejmě to mohl někdo na Ukrajině zkoušet. Jenže se v jedné skleničce z obchoďáku s etiketou Včelpa našlo 6 (slovy: šest) druhů antibiotik. To je móóc podivná "náhoda". Nevypadá to spíš na to, že někomu záleželo na tom, aby se něco našlo a nevěděl, která antibiotika dokáže inspekce zjistit? A jestli to byl sud s medem naším či ukrajinským už nemusel řešit. Navíc dovozový med roztříští podezření.
Další věc: Pokud to byl dovezený med, jak je možné, že se ATB zachytila až v regále obchoďáku? Kamiony s medem si jezdí přes hranice jen tak a mohou vézt cokoliv. S nějakými certifikáty, kterých na počítači udělám za půl hodiny kilo. Medu se u nás spotřebuje asi 0,7kg na osobu a rok. Sedmdesát deka. Jenže nejen medem živ je člověk. Za rok sní potravin ve stovkách kilogramů a to většinou dovážených. Kamiony si vesele jezdí přes hranice s čímkoliv a nikoho to nezajímá. A my to musíme sežrat (sloveso jíst se sem nehodí).
Kdysi platilo pravidlo, že původ potravin musí být zdokumentovaný od vidlí (kterými se hází krmivo dobytku) až po vidličku (většina z nás jí příborem). To zde selhalo.
Kupovat do Včelpa analyzátor za deset mega není dobrý nápad. Ale mám jiný (možná ne originální). Ve Včelpu uchovávat vzorky dodané suroviny od každé dodávky. Zapečetěné. Určitě pro analýzu není potřeba kilový vzorek. Dodavatel si uchová vzorky od svých subdodavatelů, třeba z každé konve lžičku do skleničky. A když dojde k takovému problému, příslušné vzorky se otestují. Podle mých informací stojí jeden test asi 5000,-Kč. Potom se hrábne na onoho pozitivního subdodavatele a otestují se jeho vzorky. To už jsme v řádech statisíců Kč. No a viník to hezky zaplatí i se soudními poplatky a účtem od advokáta, kterého si na to musíme najmout. Každá sranda něco stojí. Pokud malér není, tak se po uplynutí záruční doby prostě skleničky vymyjí pro další použití.

Pepa