Včelařská konference

Už jsem to tady psal vícekrát.
Současným systémem léčení jsme si odolné roztoče vychovali.

Nejrychleji vzníká odolnost k léčivu, když ve včelstvu léčení přežije tak 3 - 6 roztočů. Když jich přežije víc, už přežijí i roztoči méně odolní a ti potom svými geny geny těch odolnějších naředí. Když přežijí jen 1 - 2 roztoči, mají sice taky ve vyšší míře geny odolnosti k léčivu, ale zase se mnohem pomaleji množí díky přibuzenskému křížení.

Pokud tedy včelař léčí hodně pečlivě, srazí počet roztočů ve včelstvu pod 1 - 2 na včelstvo a potom je nárůst odolnosti minimální. Pokud je včelař lajdák nebo to dělá špatně, vyjde mu ve spadu víc než 3 roztoči na včelstvo a potom musí natírat plod a těch 10 - 20 roztočů ve včelstvu tím zlikviduje - nárůst odolnosti je zase minimální.

Pokud včelař léčí zhruba středně kvalitně, zůstane mu v průměru tak 3 - 6 roztočů na včelstvo. Nátěr plodu dělat nemusí a díky propagandě, vnášení údajně fatálních dávek léčiva do včelstva při jarním ošetření, na rozdíl od podzimního a podletního, které jakoby "nevnáší do včelstva nic" , to dělat ani náhodou nebude. Tudíž se mu ti nejodolnější roztoči budou nerušeně množit.

Hromadné úhyny včelstev potom nastávají tehdy a v takových stanovištích či oblastech, kde kombinace množství roztočů v podletí a účinnosti léčení je nadstavena tak, že nějaká nadkritická část včelařů a léčených včelstev se dlouhodobě po víc let strefuje právě do toho středu, kdy se odolní roztoči množí nejlépe.

Úhynem včelstev a přechodnou likvidací stanoviště potom většina těch nejodolnějších roztočů vymře. Přežije a své geny odolnosti předá jen menší část roztočů. a cyklus potom na trochu vyšší úrovni, co se týká odolnosti roztočů.