Včelařská konference

úly s tím nemají co dělat. Je jedno, jestli to byly dvouprostorové úly nebo nástavkové. Pokud už včelař nemá síly pro udržování včelstev, pravidelné zásahy do nich a náhradu starých matek odchovem nových mladých, tak ty včelstva takhle skončí v každém úlu.
Problém je asi to, že včelstva zdánlivě přežívají bez včelaře a úplně samy. Jenže síly srovnatelné se včelstvem pečlivého včelaře, který v červenci a srpnu narve do včel dostatek cukru pro výchovu zimní generace a zpracování zásob na zimu dosáhnou takové neošetřované včely pouze v místech s extrémně dobrou červencovou a srpnovou snůškou. A takových stanovišť je dneska strašně málo. Všude jinde jdou takové neošetřované včely do zimy podstatně slabší a v podstatně horším stavu než včelstva ošetřovaného včelaře. Když to trvá už pár let, jsou nakonec včelstva chronicky ve špatném stavu a potom stačí trochu víc nepřiznivé počasí v třeba v předjaří a taková včelstva hromadně hynou. Zatímco včelstva ošetřovaná včelařem to přežijí bez problémů.
Leckdy stačí, když v blízkosti takových neošetřovaných včelstev má silná ošetřovaná včelstva jiný včelař. Slabá neošetřovaná včelstva potom dojedou na loupež během nadprůměrně teplých podzimních dní. Někdy i během nadprůměrně teplých dnů v předjaří, kdy vysoká teplota zvýší dolet včelstev na stovky metrů od stanoviště.