Včelařská konference

"Po aplikaci se tedy malé kapénky díky oleji a acetonu snadno vstřebávají do lipofilních látek, které jsou na všech površích úlového prostředí přítomny. Jak sám distributor uvádí, amitraz je lipofilní látkou a v tomto prostředí také významně stabilnější. "

Ono je třeba tu chemii nastudovat trochu víc do hloubky, ne jenom povrchně, jinak se člověk vystavuje nebezpečí trapasu.
Jasně že je Amitraz lipofilní látkou, ono jsou totiž lipofilními látkami většina organických látek, už ze své podstaty. Amitraz je ale taky polární látkou, protože ve svém cyklu obsahuje jeden nebo dva atomy dusíku, přesně to už nevím, které díky odlišné elektronegativitě k uhlíku zavádějí do molekuly Amitrazu polarizaci náboje. Tudíž je taky nezanedbatelně rozpustný ve vodě.
Mluvit tedy na základě toho, že látka je lipofilní, o tom, že se vstřebá do vosku a propolisu a tam zůstane netknutá je nesmysl.
Za prvé je třeba znát obojí rozpustnost látky, , v tom tuku i ve vodě. Na základě těchto hodnot vznikne číslo, takzvaný rozdělovací koeficient, který říká, jaké množství amitrazu se vstřebá do vosku a jaké množství zůstane na povrchu rozpuštěno ve vrstvičce vlhkosti uvnitř úlu. Ale ani to ještě není konec. Prostředí ve vodě na rozdíl od tuků je velice reaktivní a tak amitraz rozpuštěný v té vzdušné vlhkosti se začne rozkládat. A protože chemické děje v prostředí jsou dynamické, pokud tedy začne ve vrstvičce vlhkosti Amitrazu ubývat rozkladem, z rovnováhy dané rozdělovacím koeficientem se stane nerovnováha a Amitraz nadifundovaný do vosku začne difundovat zpátky do vrstvičky vlhkosti ve snaze obnovit rovnováhu. Ten děj trvá tak dlouho, dokud prakticky všechen Amitraz z vosku neprodifunduje zpátky do vrstvičky vzdušné vlhkosti, kde se rozloží. To trvá tak od hodin po týdny v závislosti na tom, jakou koncentraci určíme jako limitní.
U pyrethroidů to trvá podstatně pomaleji, snad nejméně roky nebo prakticky vůbec, protože pyrethroidy jsou obecně mnohem víc rozpustné ve tucích a mnohem méně ve vodě a taky jejich reaktivita - rozklad ve vodě bude podstatně pomalejší.

A nechápu, proč se tady o tom furt mlží. Tohleto, jen v trochu jednodušší podobě, jsem říkal "dědkům" na schůzi výboru ZO už někdy v letech 1987 - 89, jak se objevilo první léčivo s tau Fluvalinatem. Nevím jak dnes, ale tehdy když to člověk na škole nevěděl a vyfasoval tu příslušnou otázku, tak z zkoušky prostě vyletěl. Byl jsem tehdy čerstvě ze školy.
Dědkové tu informaci tehdy přešli mlčením, asi jsem pro ně nebyl ve včelaření dostatečně zkušený a dostatečně dlouholetý včelař. A prakticky do roka a do dne kterýsi z nich přišel na schůzi výboru celý excitovaný, že prý jakýsi "strašně starý, strašně zkušený a strašně prošedivělý" učitel včelařství objevil veledůležitou věc kolem varaózy a to že tau Fluvalinát je rozpustný v tucích a prakticky nerozpustný ve vodě a že tak zůstává ve vosku jako reziduum. Všeci dědkové ve výboru z toho tehdy byli strašně nadšení a snad se šli po schůzi z radosti i ožrat nebo co. Že tím varaóze zasadili tvrdý úder nebo co.
A pro mě to byl jeden z důvodů, proč jsem začal uvažovat o tom, co vlastně ve výboru ZO dělám. Což za nějaký rok vyvrcholilo mým přerodem z člena výboru ZO v řadového člena , za poněkud nestandartních okolností.