Včelařská konference

Včely byly trochu divočejší už dříve. Eskalaci divokosti nezpůsobilo náhlé zdivočení včel, ale podle mně spíš dlouhodobě nevhodné počasí, úplně odlišné od tohoto průměrného květnového. Či snad stres tohoto včelstva z takového počasí.
Kdyby se včelstvo nechalo v klidu, případně snad i trochu pokrmilo, aby zmizel aspoň stres z případného nedostatku zásob, včely by se po cca měsíci, dvou, samy vrátily k původní, jen mírně nadprůměrné divokosti. Která podle všeho není problém.

Problém podle mně je vedle útočnosti včel způsoben i přístupem včelaře. Včelař k takovému včelstvu přistupuje dlouhodobě jinak než ke klidným včelstvům, snaží se tu práci v nich udělat za co nejkratší dobu. Přitom logicky dělá rychlejší pohyby, víc bouchá a klepe s plásty a věcmi atd. A tím logicky musí ty divoké včely rozrušit ještě víc. a protože si takové zacházení včelky pamatují týdny, pokud včelař překročí při manipulaci se včelami tu "nasírací" hranici včelstva, eskaluje v tom včelstvu postupně divokost. Až i původně poměrně klidné včelstvo, jen mírně živější než ostatní, se stane silně divoké. Útočí na každého, kdo se u úlu zastaví , při každém počasí ana včelaře hned při otevření úlu vyletí hordy útočících včel.

Je tedy třeba si rozmyslet, jak moc je včelstvo zdivočelé svou podstatou a jak moc je zdivočelé pouze stresem z počasí a ze zásahů včelaře.
A jestli stojí za to spíš tu matku vyměnit nebo jestli stojí za to ty dva měsíce v nich pracovat výrazně opatrněji a pomaleji než v těch klidnějších , aby se zklidnily.