Včelařská konference

Před rokem tak 80 - 85 nevím, do roku 89 nebo 90 byl pro kočkovníky příspěvek na opylování. JZD platila za přísun do řepky, jestli si dobře pamatuji, 60 Kč na včelstvo, za přísun do jetele v srpnu 120Kč. Přitom průměrný plat byl něco přes 2 tisíce, takže to byly poměrně velké částky. Za včelín s 20 včeltvy už to bylo docela dost, zaplatily se z toho i převozy i cukr na zimu a ještě něco zbylo. Nekočovníci nedostávali nic. Potom jak začalo tržní hospodářství, zemědělci přestali za kočování platit, protože zjistili, že i bez kočujících včelařů mají z té řepky stále dost.

Dotaci D1 hlášenou k prvnímu září podle mně zavedli v první řadě kvůli opticky většímu počtu včelstev odchovem i zazmováním horších včelstev, tehdejší vedení ČSV chtělo podle mně opticky zvyšovat počet včelstev kvůli zpomalování jejich úbytků plus se snižujícím počtem včelstev snižování vlivu ČSV jako zájmového svazu. Zároveň to je velice pohodlné pro ZO, protože z jednoho hlášení počtu včelstev mají počty včelstev pro dotace i počty včelstev pro plánování léčení varaózy.

Jinak souhlasím s tím, že dotace by se měly vyplácet na přeživší včelstva na jaře. Snížilo by se nafukování počtů včelstev a ve výši dotace by se zobrazil um včelaře, jestli někdo včelaří tak, že mu z toho polovina přes zimu uhyne, tak se to prostě v té dotaci projeví. Včelaři by zazimovávali mnohem více na jistotu , ubylo by práce s léčením nadbytečných včelstev a se všelijakým šachováním s počty včelstev na fumigačních formulářích a na vzorcích. Kde nyní ZO opisují počty včelstev přihlášených na dotaci , zatímco počet skutečně léčených včelstev je jiný, větší o všelijaké oddělky a podobné nebo při odebrání vzorků naopak menší o případně uhynulá včelstva.