Včelařská konference

Včela italská byla žlutá a její dovoz byl před takovými 100 lety a podobně masívní. Takže žlutá barva je skutečně s největší pravděpodobností pozůstatkem genů vlašské včely.
Každopádně tyto geny mají u nás dnes mnohem větší naději na udržení než před takovým 20 a více lety, protože vyhovují současnému způsobu chovu včelstev ve velkoprostorových nástavkových úlech.
Konkrétně proti kraňkám vytvářejí vlašské včely v podletí a potom přes zimu silnější včelstva. Na rozdíl od kraněk mají taky podstatně větší sklon k plodování přes zimu, což v teplejších oblastech a během teplejších zim u nás znamená skutečně časnější plodování. Mají proti kraňkám taky vyšší spotřebu přes zimu, což dneska vůbec nevadí. A menší kvalitu zimní generace neboli vyšší úhyny jednotlivých včel přes zimu. Možná to má i vliv na současné větší úhyny včelstev, pokud je chladnější zima, protože kraňka svou malou spotřebou a neochotou plodovat v zimě je víc uzpůsobena těm chladnějším zimám. Zatímco vlaška, už svým původem, těm teplejším.