Včelařská konference

Pamatuji si na čas žní u dědečka .
Těžká práce na poli a i já jako malý desetiletý kluk jsem věděl že o něco jde, něco ve vzduchu je důležité.
Mlátila se pšenice, my děti jsem "pomáhali" v párnici a děda se několikrát přišel "zeptat jak to sype"
Dnes mám já žně až nohy večer tahám, víc jak těch 50 kg za den neudělám.
Mohl bych ale ani mi nenapadne. Nejvíc práce mi dají ty spadlé mladušky.
Je to dobrý pocit vzít ten těžký, bíle zavíčkovaný plást do ruky a brkem ometat jeho majitelky včely. Déle to trvá ale přece si ten dobrý pocit nebudu zkracovat nějakou technikou.
Je to nádherný pohled vidět to zaujetí létavek pro snůšku.
Je to koncentrovaný řád všeho živého.
J.B.