Včelařská konference

Jiná léčiva než kyselina mravenčí:

Je třeba rozlišovat něco jako toxicitu akutní a něco jako toxicitu řekněme chronickou.
Akutní znamená, že to někdo odnese, když udělá nějakou chybu při manipulaci, v podstatě okamžitě. Nějak je poleptán, rozlitá hořlavina způsobí požár nebo hořlavé páry způsobí výbuch.
Chronická znamená, že při chybě se jakoby nestane nic, ale do organismu člověka se dostane dávka, zasažený člověk je dlouhodobě nebo až doživotně postižen nějakými rezidui nebo nějakými změnami v organismu.

Problém vidím potom v alibismu, v klasickém zaměstnání nikdo zaměstnanci do ruky nedá žíravinu ani hořlavinu bez podrobného bezpečnostního školení a opakovaného přezkušování, jinak si koleduje o malér. Koncentrovaná kyselina mravenčí je obojí, pokud veterina v oficiálním předpisu pro neškolené laiky, kterými včelaři defakto jsou, předepíše používání volné koncentrované kyseliny mravenčí, tak by potom správně musela pro všechny včelaře nějak zajišťovat pravidelné bezpečnostní školení a přezkušování. A možná ani to by nestačil a možná potom nějaký poleptaný včelař by veterinu tahal po soudech a chtěl za třeba poleptané oko nebo barák zapálený či vyhozený do vzduchu vysoudit odškodnění... Podle mně proto veterina odpařovače na kyselinu nechává mimo oficiální léčebné metody a jakoby o nich neví.
Co se týká chronické toxicity, tam se souvislost kontaminace organismu a o hodně let pozdějí nějaký zdravotní problém velice obtížně prokazuje a tak látky s všelijakou chronickou toxicitou není právní problém nechat užívat i laiky.