Včelařská konference

"Euroasijský kontinent zase neumožňuje nějaké důsledné oddělení aby se jednotlivé druhy včel neprolínaly. Co tedy bránilo přechodu V.D. na Včelu medonosnou? Co zapříčinilo tak rychlé rozšíření? V těchto dvou otázkách je zřejmě ukrytá odpověď! Od druhé světové války se ve včelaření honíme jen za výnosy. budujeme super včelstva v super úlech. Pro tento účel se bráníme rojení svědomitě pečujeme , aby nedej Bože přerušily plodování. Nejraději ještě spojujeme dostatečně siná včelstva aby byly ještě silnější a měli o kilo víc jak soused. Tím vším pak zřejmě vytváříme ideální podmínky pro varoázu- proto také s ní ti proklínaní a hloupí dědulové, kteří to neumí, nemají takové problémy. CO MYSLÍTE?"

V tom je spousta pravdy.

Nějakou roli taky hraje asi studenější klima než v Indii. Původní indické včely, jak se na nich varoa přemnoží, opouštějí úl, rojí se a přitom se zahřejí tak, že většina varoa z nich spadne. V naší literatuře je přitom taky známo rojení včelstev kvůli přehřátému úlu vystavenému slunci. Kdy by teroreticky docházelo k značnému ozdravení včelstva. Jenže v Indii v tropických vedrech možná stačí jen, když množství roztočů na včelách naruší chladicí mechanismus včelstva a včelstvo neuchladí plod a musí se tak rojit a očistit od roztočů. U nás ani největší vedra nejsou tak velká a netrvají tak dlouho, aby nějaké další narušení větším množstvím roztočů v nějakém zastíněném dutém stromě či v úlu postaveném ve stínu způsobilo nemožnost včelstva uchladit plod a tím jeho vyrojení z horka.
Potom je tam problém zásob a snůšky. V přírodě je obvykle zavčelení tak malé, že včelstvo může po většinu aktivního období provádět všelijaké kusy, neplodovat, rojit se, budovat včelstvo od malého poroje kolem neoplozené matky. A až zesílí a vystaví plásty, potom kdykoliv od května po srpen stačí 14 dní až měsíc, pravidelná denní snůška několik kilogramů sladiny a včelstvo má těch příslušných 20 nebo ještě víc kilo zásob na zimu. Případně pro včelaře. Nebo jinak, včely, které se rojily a zesilovaly ze slabého poroje, pokud jich bylo v daném území moc a nestihly v tom červenci a srpnu nasbírat svých 10 - 20 kilo na zimu, prostě uhynuly. Zavčelení se tak nadstavilo na takovém množství, kdy roj v květnu, červnu až červenci jen rostl a sílil a zásoby na zimu shromažďoval zejména v červenci a srpnu....
Ostatně před takovými 200, možná ještě před 100 lety bylo podstatou včelaření rojení. Včelař nechával matečné včelstvo v květnu až červnu vyrojit množstvím rojů, ty usazoval do prázdných klátů a nechával je sílit a sbírat med. Medobraní potom byl prakticky výhradně med z těchto rojů, kdy v září likvidoval nadbytečné a slabé roje - včelstva a v dubnu bral to, co zbylo ostatním včelstvům z zimních zásob. Jak ilustruje staré včelařské rčení, "Květnový roj za fůru sena stojí"
Dneska je rozumná snůška díky nadbytku kvetoucích rostlin plus řepky a dalších včelařských rostlin v květnu, nějaká nabídka, snůška bývá v červnu a potom na spoustě stanovišť kvůli převčelení už nemusí být ani taková nabídka, aby se včely vůbec uživily. Jediná možnost, jak rentabilně včelařit, je potom držet plodování v červnu, červenci a srpnu podněcováním a časným krmením na zimu, aby včelstvo bylo příští rok silné už na začátku května a využilo jedinou velkou nabídku či rovnou přebytek sladiny, která v roce je. Pak ještě nějaká červnová šnůška a včelař zase musí držet plodování po zbytek včelařského roku, aby využil za kětnovou snůšku v dalším roce.....
Pokud se někde objeví větší oblast, kde by byla velká pravidelná nabídka snůšky v červenci i srpnu, dozajista se na to místo sjedou kočovní včelaři, převčelí to a snůška pak už ani tam nebude pravidelná a dobrá.....