Včelařská konference

"Myšlenka je to velmi správná. Jenže to má mnoho úskalí. Rozhodně to není práce pro pár amatérů. Je k tomu potřeba spousta znalostí, vybavení (mikroskopy a pod.), času (možná i 50 let), Rozhodně k tomu nestačí ke včelám přijet, možná, o příštím víkendu. Musí se sledovat jak který klon se dlouho vyvíjí a jakého se včely v daném úlu dožívají stáří. Samozřejmě , že se může objevit něco náhodného co nám pomůže. Pak by chom zase museli porušit veterinární předpisy a donášet na včelnici roje z volné přírody o kterých víme dlouhodobě (znamená to důkladnou znalost okolí a to je zase spousta času) Také by jsme museli přesně znát a použít včelstva těch lajdáků jejichž včelstva jakš takš přežívají, a hlavně by jste museli zapomenou na výnosy, a med si koupit od nich. Jakékoliv zachraňování kolabujících včelstev vyloučit , brakovat a brakovat nevyhovující matky. Být vděčný za každý roj, neboť čím větší množství rojů tím větší pravděpodobnost kladného výsledku. Jinak Vám nezbývá nic jiného než to do nich valit horem dolem.
Dnešní způsob včelaření je totiž jen vytváření příhodných podmínek pro varroázu.
Chce se to také zamyslet, Proč se tak nákaza rozšířila? Co jí dříve vadilo? Co jí začalo vyhovovat? Není to právě moderní způsob včelaření? Nemůže za to právě ta naše chamtivost? A proč tedy tomu tak je?"

Já už jsem to tady psal víckrát. Kdyby takhle zavčelené území, jako je tento stát, bylo bez včelařů napadeno něčím takovým jako varaózou, první reakce během 2 - 3 let by byly úhyny 90 - 95 nebo ještě víc procent včelstev. Na takovém počtu by to zůstalo viset a postupně, jak by se čím dál víc prosazovala určitá odolnost proti roztoči, počet včelstev by se postupně zvyšoval, až by vznikly včely tolerantní k varaóze. Možná za 5, možná za 20 let.
Podobně by muselo fungovat skutečně solidní šlechtění k toleranci na varaózu. Udělat v květnu,každý rok řekněme takových 100 oddělků, červen, červenec, srpen vyhodnotit jejich toleranci, spad roztočů a podobně, přirozeně by se ty oddělky musely dělat a ošetřovat tak, aby všechny měly vzhledem k varaóze rovné podmínky. Potom vybrat na toleranci nejlepší, každý řekněme desátý, ostatní vybrakovat, těch deset včelstev nakrmit na zimu, na jaře řekněme ještě dvě včelstva z těch 10 vybrakovat a z těch 8 včelstev zase další rok udělat dalších 100 oddělků. A zase cyklus opakovat.....Jedině potom by byl selekční tlak takový, aby za pár let, za 20 let.... bylo vidět nějaký výsledek. Jenže to byla jen čistá investice, medu a dalších produktů by takový chov vytvářel minimálně.
Současný systém, kdy se udělá na 10 chovanýchh včelstev přes zimu 12 - 14 oddělků a brakují se 2 - 4 matky z tohoto chovu, vytváří tak malý selekční tlak, že asi výsledky nepřináší. O masívním nakupování chovných matek a tím přerušení selekce ani nemluvě.
Co se týká selekce druhé strany, roztočů, tak současný systém léčení zhruba takový selekční tlak na odolnost roztočů vytváří. Z každé stovky roztočů přežívá po léčení jeden dva tři? nejodolnější roztoči, kteří se další rok zase namnoží na tu stovku roztočů, a z nich zase po léčení přežijí 1 - 2 - 3 nejodolnější roztoči... a to už takových nejméně 20 let.....