Včelařská konference

Zalétávání včel bylo už dávno zkoumáno. Co si z toho pamatuji, dělalo se to takovým způsobem, že jedněm včelám byl podán roztok označeného cukru. Během pár hodin se tento označený cukr objevil ve všech úlech na stanovišti, i když nebyla pozorována žádná loupež. To se bralo jako důkaz, že včely na jednom stanovišti se stále vzájemně "navštěvují" a tudíž mohou si vzájemně vyměňovat i roztoče. Akorát, že co si pamatuji, bylo to zkoumáno na stanovišti, kde včely byly ve včelíně, takže česna těsně u sebe v nějaké rovné stěně včelínu to zalétávání zvyšovalo.
Jinak ve včelíně bylo viditelně vidět, že krajní včely, poslední po převládajícím směru větru byly vždy silnější. Pamatuji si, že jsem jednou ve včelíně i vliv větru pozoroval, závan větru vždy přistávající včelky posunul o jedno nebo dvě česna ve směru větru, některé na cizí leták evidentně sedaly a pokud přinášely zásoby, byly do cizího úlu vpuštěny.
Na stanovišti s nástavkovými úly bude takové zalétávání menší a bude souviset s tím, jak tam ty úly jsou. Jestli jsou ve skupinkách, odděleny třeba nějakým stromem nebo keřem, bude zalétávání menší, pokud jsou v souvislé řadě natlačené vedle sebe, bude zalétávání větší.
Co se týká zalétáváni v poli, zdá se mně to docela pravděpodobné. Jedná se podle mně o cizí úly, které jsou ve směru letu včel nebo hlavně jsou umístěny v koridoru, nad kterým jiné včely létají za snůškou. Zdálky včely vidí stejný tvar jako je jejich úl, bedničky jako bedničky a možná některé sletí dolů cizí úly podrobněji prozkoumat. Pokud jsou příliš obtížené nasbíranými zásobami, mohou se pokusit přistát a vnutit se do cizího úlu. Totéž v případě náhlého zhoršení počasí.