Včelařská konference

"Taková včelstva jsou zřejmě rezervoárem virů, až se zase obejví roztočový rok.
Možná je takových spousta mezi udržovanými "slabochy". "

Ono to asi nebude tak úplně jednoduché. Když udržuji slabochy, kteří virus mají, tím zároveň udržuji určitý infekční tlak na ostatní silná zdravá včelstva na stanovišti. Pokud se třeba výměnou matky nebo jinými vlivy stane to silné včelstvo více náchylné na napadení virem, buď rovnou uhyne a náchylnost se tak ztratí nebo se dostane mezi slabé a následně ho včelař třeba vybrakuje a náchylnost se zase ztratí. Pokud důsledně likviduji úplně všechny slabochy, které by mohly mít ten virus, budu mít stanoviště v podstatě viruprosté a následně potom mohu přeferovat včely hodně náchylné k virům, protože to nepoznám. Takže na stanovišti bude narůstat procento včelstev citlivých k virům, dokud po pár letech to nedosáhne nějaké kritické hranice. Pak už bude jen stačit, když se na stanoviště virus nějak vrátí, třeba vyloupením nakaženého včelstva někde z okolí nebo jen příletem trubce s nakaženým roztočem. Hodně náchylná včelstva na virus uhynou, díky mnohonásobně zvýšenému infekčnímu tlaku na stanovišti po nich uhynou i méně náchylná včelstva na virus a přežijí jen ty nejodolnější. Virus pak zmizí, včelař ze zbytků rozchovává včelstva, a třeba zase likviduje slabochy a cyklus pokračuje....
Otázka je tedy, kde je ta úroveň, kdy slabochy likvidovat a kdy třebas už ne.....