Včelařská konference

Já používám pocínovaný drát ze starých plástů opakovaně. Když se nečistí, po zatavení je mezistěna znečištěná tmavými produkty reakce drátku s původním voskem až na šířku centimetru. Jestli ho včely vykoušou, záleží na kvalitě zatavení, drátek zatavený najednou přesně do středu mezistěny ani zas tak moc nekoušou, jen občas a jen od kraje. Pokud ale drátek byl zatavován na vícekrát a trochu z té mezistěny trčí, je to problém. Mezistěnu buď vykoušou a už nedostaví nebo aspoň vykoušou základy dělničích buněk a kolem drátků tak postaví trubčí buňky a všelijaké přechodné paskvily.
Drátek se tak musí bezpodmínečně čistit. Já drátek protáhnu vícekrát přes nehet a černá tlustá spíš křehká vrstva na drátku tak opadne. Potom drátek čistím protažením přes nějaký starý hadr, mačkám ho tak, že při protahování se drátek zahřívá a zbytek té černé vrstvy se tak natáhne z drátku do hadru. Je to vhodné pro málovčelaře, pro velkovčelaře je to piplačka, protože pocínovaný železný drátek hodně praská a musí se navazovat. Očištěný železný drátek je nejlepší ihned zatavit do mezistěny, protože jinak tenký očištěný drátek poměrně rychle rezne dál. Takže není vhodné to dělat do zásoby přes zimu. Jedině, že by se drátek nakonec pasivoval třeba lihovým roztokem propolisu, ten by mohl zastavit reznutí očištěného drátku.
U použitého nerezového drátku může dojít k uvolňování solí niklu, vosk na drátku se může časem rozkládat na organické kyseliny. A pokud tam je nějaký zbytek medu, tak ty organické kyseliny budou vznikat ještě mnohem rychleji.