Včelařská konference

Podle mého názoru, včely mají rády teplo. Konec konců, pokud klesne jejich teplota pod 5-7°C , pak hynou. Proto potřebují topit spalováním glycidových zásob, shlukují se do chomáče s nízkým povrchem. Případně přejdou do míst, kde je nízká tepelná ztráta (svědčí o tom úhyny nad zásobami). Pokud jsou včelstva dostatečně silná a mají dostatek zásob, pak přežijí i v tenkostěnných úlech (třeba plechových sudech) a dovedou se ale přizpůsobit daným podmínkách. Skleněný úl odpovídá úlu se stěnou z dřevěné dýhy o síle cca 0,7 mm. Za mrazů, pokud jsou včely v chomáči, pak izolace nehraje tak velkou roli, jako při jarním rozvoji, kdy jsou již včely rozlezlé a vyhřívají celý nástavek. Pak je spotřeba zásob velká. Na druhé straně tenkostěnné úly se snadněji na slunci prohřejí, což může urychlit zahájení plodování, ale také úhyn bez zásob. Je rozdíl, jsou-li úly venku, nechráněné účinkům větru, nebo jsou ve včelíně. Vliv izolace stěny se projeví více v závislosti větrání úlu. U otevřených oček a zasíťovaném podmetu se izolace úlu neprojeví tolik, jako u úlu pokud je uzavřený (kromě česna ) a větrání využívá rozdílné hmotnosti vodní páry a kysličníku uhličitého. Pro mé tvrdší podmínky včelaření jsou výhodnější izolované úly. U uteplených úlů je o něco větší výnos medu a nižší spotřeba zásob. Závěrem bych chtěl říci, že včelaření v uteplených úlech je přirozenější, je to včelaření na větší jistotu. Někteří profivčelaři takto včelaří. A pokud své včely máme rádi, pak jim tyto lepší podmínky v izolovaných úlech dopřejeme.