Včelařská konference

"Jistě že jsem tyto studie četl také, ale proč by tedy schvalovací procedura pro BIO MED žádala rozbor vosku na rezidua léčiv, když by si byli jistí, že tam žádné pozůstatky nejsou. I pan inženýr Titěra zmiňuje slovo TÉMĚŘ žádné."

Za prvé biovýrobky jsou z 95 % jen marketingová značka umožňující výrobci účtovat vyšší cenu. Jen z takových průměrně okolo 5 % to je potom nějaké navýšení kvality. Proto i když naše běžné metody zaručují prakticky minimální kontaminaci reziduí v medu a vosku, tak jsou takové zkoušky prostě předepsány. I laboratoře musí z něčeho žít.
Za druhé je tady problém s analytickými metodami. Současné nejnovější analytické metody jsou obecně tak citlivé, že mají hranici detekce mnohonásobně níže než jsou koncentrace, při kterých jsou zaznamenané nějaké vlivy. Dostáváme se pomalu k situaci, kdy škodliviny třeba v krvi každého průměrného člověka jsou v mnohonásobně vyšší koncentraci než je prahová naměřitelná koncentrace těchto nejnovějších analytických metod třeba v potravinách. Jinak řečeno, nějaká koncentrace nějakých škodlivých látek se vždy naměří, je pak ale velká otázka, kolik to je.
Co se týká koncentrace reziduí ve vosku, málokdo pamatuje dobu před takovými cca 20 a více léty, kdy se začalo na varaózu léčit. A kdy v okolních zemích se léčilo volně dle uvážení včelaře a to mnohokrát ročně včetně léta. A kdy docházelo až k takovým situacím, že vosk z nových mezistěn byl tak kontaminován , že mezistěny vložené do včelstva fungovaly stejně jako gabonový pásek a způsobily úhyn roztočů.... Nevím, jak je to teď s léčením proti varaóze v okolních zemích, ale VUVČ Dol rozebral tehdy i tyto případy a právě na jejich základě navrhl metodiku, který by měla být na roztoče pořád ještě účinná, ale která nechává ve vosku úplně minimální rezidua. To je ta dodnes používaná metodika.