Včelařská konference

Termín vyhánění trubců je možná poslední pozůstatek po zastaralém včelaření v zadovácích, které bylo opuštěno někdy v 70 letech. Tehdy na konci léta někdy v srpnu až září byl na poslední snůšku často stále plný úl. 12 rámků 39x24 v plodišti i v medníku nebo, pokud někdo ten úl zadovák ještě prodloužil dozadu o 2 - 4 rámky, i víc. Po poslední snůšce se vybraly rámky a úl se tehdy zůžil jen na takových 6 - 8 - 9 rámků 39x24 v plodišti. Všechny ostatní rámky se najednou vybraly, vytočily a uskladnily nebo zlikvidovaly. Úl se tedy najednou zmenšil až na čtvrtinu původního objemu a trubci byli tak okamžitě první na řadě k vyhánění. Během toho posledního medobraní se tak na stanovišti objevily mraky trubců, kteří se marně snažili dostat do úlů a kteří nalétávali na všechno, co jen trochu vonělo medem v zoufalé snaze získat nějaké krmení. Na rozdíl od přebytečných včel, které nějaký týden vegetovaly jako "brady" zvenku na česnech, trubci toto neuměli, potřebovali být uvnitř a tak do dvou, tří dnů i ti nejodolnější uhynuli. Jak se začalo v zadovácích zimovat na prakticky plném množství rámků a nyní v nástavcích, kde je hodně prostoru, stalo se toto vyhánění podstatně mírnější a mnohem méně zřetelné.