Včelařská konference

Možná, že mnozí nebudete věřit, ale poznal jsem hodně včelařů začátečníků,
kteří si stěžovali, jak mají bodavé potvory. Až jsem zjistil, že nepoužívají
kuřák! To je přece základní finta a rutina, jak mírnit, resp. odpoutat
ostražitost včel. Přiměřeným množstvím kouře z trouchnivého dřeva, vaječných
proložek, přinejhorším z hobry. Jen genetický včelí bastard na kouř
požadovaně nereaguje pro včelaře pozitivně, ale naopak je to rozběsní.

Další důležitým aspektem je správná volba doby, kdy ve včelách dělám nějaký
radikální zákrok ( vyjímání rámků, přeskupování nástavků a pod.).
Chování včel a zejména ostražitost je velmi závislé na počasí ( blížící se
bouřka, vedro, zda jsou zaměstnány snůškou....)

Také si dovoluji připomenout, že v přírodě existuje něco jako neverbální
komunikace mezi organizmy. Nervózního, uspěchaného člověka včely ( stejně
jako psi a jiná zvířena ), vnímají jako nepatřičný element v jejich rajonu.
Možná se to šíří různými pachy, které jsou pro nedegenerované živočichy
významné při rozhodování, jak kterou situaci řešit.
Člověk pro vnímání těchto signálů nemá díky civilizačnímu odtržení od
přírody vyvinuté smysly. Je jako slepec, který nemá čím vnímat světlo.
Musí proto hledat jiné prostředky, jak varovné a mimovolné signály svého
těla potlačit, jak nedávat včelám signál, že jsem útočník, ohrozitel.

Ve včelách je třeba pracovat klidně a krátce, mít promyšlen repertoár všech
variant situací, které v úlu mohou po otevření nastat a mít na ně připraveny
věci. Vyvarovat se prudkých pohybů. Při manipulaci s rámky i nástavky brát
ohled na možné umačkání včel, ohrožení matky.
Včely jsou velmi ostražité především při manipulaci s trubčinou.

Proč včely útočí především na lem rukavic a obličej ( byť pod kuklou )?
Útočí přece na místa intenzivní emise potu, kysličníku uhličitého a pod.

Skafandr včetně gumiček na nohavice přes holinky a manžety rukavic používám
v podstatě jen při vytáčení medu, kdy současně i rozebírám a přeskupuji
jednotlivé rámky v nástavkách. A když dělám zásahy s trubčinou. Nebo když
nemám jindy čas, včely rozebrat musím a zrovna se blíží bouřka ( pokud musím
např. vyhledat matku).

Můj obvyklý oděv v případě příznivého počasí jsou pantofle a trencle.
Uznávám, že je to v rozporu s pokyny bezpečné práce ve včelách, ale při
respektování včelích pravidel to funguje. Já jako včelař musím respektovat
včelstvo a umět neagresivně zasáhnout do jejich rajonu!
Opláchnu si obličej, zátylek, paže, podpaží a břicho čistou vodou bez mýdla,
osuším se. A i když po mně nějaká včela leze, naučil jsem se rozeznat, kdy
chce bodnout. Pak ji předběhnu přesně cíleným zaplácnutím. Kdyby bodla
stejně uhyne. Takhle nemá čas předat varovný signál k útoku dalším.

Občas se vyskytnou i útoční bastardci. Pak je i skafandr nutný i při pouhém
otevření úlu, např. při krmení. Dokonce jsem měl včelstvo, u kterého jsem
jeden den dokázal pouze rozdělit jednotlivé nástavky na samostatná dna za
cenu stovek žihadel do oděvu a rukavic. Další den jsem se ve skafandru
pokusil nalézt matku jednotlivých nástavcích. Když se mi to podařilo, matku
jsem zamáčkl, vyměnil v klícce a jednotlivé nástavky zas uspořádal do
postupně se konsolidujícího včelstva, které bylo rázem standardně
ovladatelné.
Omlouvám se za stručnost, ale i tak je můj text dlouhý. Nepochybně by bylo
zajímavé diskutovat i o vzniku a vlivu elektrostatických a
elektromagnetických polí na včelstva.
To až někdy jindy.
J.Kala