Včelařská konference

Já myslím, že se zde dělá z výroby medoviny hrozná věda a hledají se problémy tam, kde žádné nejsou a opomíjí se zcela ty podstatné. Já si myslím že je třeba si dávat pozor na dvě zásadní věci. V první řadě je třeba používat kvalitní kvasinky a to nejdůležitější je vyrobit si kvalitní rozkvas. Kvasinky z Dolu, těm je potřeba se vyhnout obloukem, jsou takové nijaké. Doporučuji jednou vyzkoušet od fy. Schimanski nebo Lalvin a pak mě suďte za ta odvážná slova. To je úplně o něčem jiném. U rozkvasu je potřeba se neřídit návodem z Dolu, ale vyrobit ho podstatně víc a skutečně počkat až pracuje, tzn, musí z něj vycházet poměrně silné šumění a bublání a počkat do doby až se intenzita začne zklidňovat a na dně se začíná usazovat kal. To je ten správný okamžik. Pak nemůžou být problémy. S kvasnou zátkou se nezatěžuji, zmuchlám sterilní obvaz do koule a nacpu ho do demižonu, to samé i druhé kvašení. Pak stačí mikroten a slabá gumička a žádné velké napětí. Co se týče rozkodování zda vařit či ne, měním názor a pomalu se přikláním k vaření i když zdaleka ne tak dlouhému jak požadují v Dole. Letos jsem udělal pokus a jednu várku vařil a druhou ne, ve stejné době a úplně obě stejně. Vařená má jemnější a lepší chuť, navíc u nevařené nejde přehlédnout, že archivace nic neumocňuje, spíš je to mírně naopak. Nejlepší je dát ochutnat např zákazníkům oba vzorky o kterých nic nevědí a jejich volba je jasná, vítězí vařená. Samozřejmě je to pouze můj názor a je jasné že mnozí z vás to vidí jinak. Zdraví R. Stonjek