Včelařská konference

Je vidět, že máme všichni obdobné zkušenosti pokud chceme matky klíckovat, nebo vkládat do izolátoru. Když je hledáme, jsou to zpočátku holčičky, potom holoky, dále již děvky, mrchy .... Ony jednají téměř vždy podle zákonů starého P a c k a l a. Nachází se pravidelně tam, kde je nehledáme. Mimochodem ten polský patent s detektorem kovů je víceméně z říše snů a pohádek. Též jsem o něm v osmdesátých letech četl. Také jsem to zkoušel. Nikoli ve včelstvu, ale na stole. Použil jsem alobal, výsečníkem zhotovil značku, použil několik detektorů kovů včetně armádní minohledačky a n i c. Detektory zcela spolehlivě signalizovali ze vzdálenosti 2 cm na plochu alobalu 3 x 3 cm. U plochy 2 x 2 cm nesplohlivé a muselo to být téměř s dotykem. Plochu 1 x 1 cm přístroje nezaznamenaly. Nejcitlivější použitý detektor byl z tehdejšího NDR. Armádní minohledačka reagovala až na plochu 8 x 8 cm. Nejlepším důkazem, že použití detektoru je nesmysl je tonastalé ticho po pěšině. A tak se asi shodneme, že dosud nejspolehlivějším prostředkem u více nástavků jsou dvě mateří mřížky a trpělivost, nebo chceme-li Norské zimování, můžeme k vyhledání matky použít přesátí včelstva přez mateří mřížku. Pepča