Včelařská konference

Zajisté jste si vážení přátelé všimli, že za lajdáky v nadpisu jsem doplnil tři otazníky. To není samoúčelné. Lajdáci. Z rozhovorů se včelaři mám poznatek, že někteří včelaři (i v dobách dávno minulých) chovají(li) včely takovým způsobem, že na podzim vytočí med a tím pro ně včelařská sezóna končí. Nepostarají se o doplnění zimních zásob. Zásobení včel na zimní období ponechají na včelách samých. Mají-li včely štěstí na počasí a pozdní snůšku, přežijí. Nemjí-li štěstí, uhynou. Žádné neštěstí. V současnosti dostanou dotaci na obnovu včelstev, nachytají v létě roje a celý proces se opakuje. S léčením včelstev si také nedělají hlavu. Provádí-li se komisionelně, je provedeno. Neprovádí-li se komisionelně je "provedeno" také. Nevím, možná jsou to jenom pomluvy, ale jeden případ již zesnulého včelaře znám ještě z padesátých let. To jsem ještě samostatně nevčelařil. Skutečností je, že takový včelař se projevuje zcela specificky. Poznáme jej podle pořádku na včelnici, stavu úlů, motýlicí zničené dílo po okrajích rámků zcela černé a tak dále... Dnes se již na takovou včelnici pokud je za oplocením nedostanu. Ale nevěřím, že všichni tito také včelaři již odešli přirozennou cestou do včelařského nebe. Proto bych se přimlouval za to, aby dotační politika byla nastavena poněkud jinak. Jak? Tady máme také prostor pro diskusi.

Pepča