Včelařská konference

Pocínování starého medometu se dneska nevyplatí, minimálně proto, že se musí
použít potravinářský cín bez olova. Běžná starší pájka má od 30 do 70 %
olova, sice v EU existuje krátkou dobu něco jako zákaz používání olova do
pájky, ale jak moc se to dodržuje nevím. Zdražuje to pájku a zhoršuje její
vlastnosti. Taky pracnost je velká, protože před cínováním se musí povrch
očistit pečlivě nejen od rzi a starých nánosů barvy, ale i od vrstvičky
včelího vosku. Ta se na povrch medometu dostává kontaktem toho povrchu s
voskem rámků. Když tam ty nečistoty zůstanou, pocínování se sice taky udělá,
ale v cínu zůstanou mikropórky, přes které to bude zase rezavět. Cínování se
hodí spíš na nové věci, kde už je výchozí materiál čistý. Na to je ale
dneska mnohem výhodnější prášková potravinářská barva typu Komaxit, která je
i mechanicky odolnější než cín. Na použité medomety zase prášková barva
vhodná není, protože vyžaduje podobně pečlivé očištění. To se dá rozumným
způsobem ručně udělat maximálně na rovných nečlenitých plochách, jako je
plášť medometu, na koši medometu ne.
Rozpouštědlové barvy vyžadují ve skutečnosti taky takovéto pečlivé očištění,
aby držely. V praxi se to obvykle zanedbává, očistí se jen to, co je vidět,
neodstraňuje se voskový povlak, který vidět není. Voskový povlak se sice
potom zatře barvou a zdánlivě je to v pořádku. Rozpouštědlová barva ale
pracuje ještě 2 - 4 roky po natření, postupně se zvyšuje její tvrdost a
křehkost a v souvislosti s tím klesá přilnavost. Takže pokud je pod barvou
zatřený voskový povlak, za ty 2 - 4 roky se začne loupat.
Z toho vychází, že pokud má být oprava medometu rozpouštědlovou barvou
kvalitní, musí se očištění věnovat tolik času a případně i prostředků, že
pokud by se to mělo všechno započítat včetně času, bude skutečně levnější
koupit nový medomet nebo aspoň nový koš.
Pokud by se to mělo dělat doma, vedle rzi a podobných viditelných defektů se
musí odstranit stará nepřilnavá barva. Třeba tupým nožem nebo nějakou tupou
špachtlí, aby nevznikly šrámy v podkladovém materiálu. Nepřilnavá barva se
pozná tak, že se loupe na styku barva - kov. Přilnavá barva se loupe v hmotě
barvy a na kovu část vrstvy barvy zůstává. Vosková vrstva se doma
nejspolehlivěji odstraní přebroušením celé plochy brusným papírem o
zrnitosti tak 200 - 400 a dokončí tak 600. 200 se použije na rovnější
plochy, 400 na členitější. Po přebroušení už se před nátěrem nesmí povrchu
dotýkat kromě odprášení čistým hadrem nebo štětcem.Ve fabrice by použili na
odmašťování od včelího vosku nejspíš omašťovací lázeň o teplotě nad teplotou
tání vosku.

R. Polášek