Včelařská konference

Bez ničeho tavit vosk nejde. Nejjednodušší je zajít za někým z výboru ZO a zeptat se jestli nemají spolkový vařák. Hodně ZO ho mají. Nejednodušší ale přitom i o něco málo víc výtěžný je způsob promývání vařící vodou. Potřebujeme k tomu starý zabíjačkový hrnec ten největší a musí mít alespoň na bocích neporušený smalt. Plásty nalámeme na co nejmenší kousky a házíme do širšího pytle. Pak na dno dáme rošt z tenkých latěk, na rošt volně zavázaný pytel tak, aby byla stejnoměrná vrstva a na to obdobný rošt. Tan zatížíme asi 4 betonovýma cihlama. Vše zalijeme dešťovou vodou a a si za dvě hodiny začínáme vařit. Nejlépe je hrnec postavit na cihly a topit pod ním dřevem. Já u obdobného, o dost většího zař. používám izolaterský hořák na PB. Lze i el. vařičem, pak je ideální toto provádět navečer, hrnec musí stát na obou ploténkách, jedna je málo a ráno je hotovo. Ideální i z hlediska výtěžnosti držet teplotu cca 90 stupňů. Až vychladne voda koláč se rozbije, zespod se špína oškrábe a vše se znova rozpouští. Po dokonalém rozpuštění se vosk vleje do formy a nechá vychladnout a po vychladnutí opět škrábat. Důležité je nepřehánět to s teplotou, protože čím víc voda vře tím víc vosk mýdelnatí. Vosk se začíná rozpouštět při 63 stupních. Takže s voskem je dost starostí. Doporučuji nahodit přiléhavý svetřík, do kapsy zastrčit placatku a jít si vařák půjčit. Jednodušší je pouze sluneční tavidlo, ale výtěžnost je citelně horší, ale bezkonkurenčně čistčí vosk.Držím palce!
Zdraví R. Stonjek