Včelařská konference

Já jsem kolikrát pozoroval, že v době, kdy včely nemají nějakou bouřlivou
snůšku, třeba časně na jaře, ale třeba i v létě kolem poledne, kdy zřejmě
nektar ve květech zaschne, jsou létavky lákány předměty s vůní propolisu a
voští. Včela přistane, půlminutku, minutku tam nějaký centimetr nachodí a
potom když zjistí, že tam nejsou žádné zásoby na odnesení, zase odletí.
Nedivil bych se, kdyby občas nějaká létavka takhle přistala třeba i na
voskové smetí vynesené včelami před úly a rozpálené přímým sluncem v létě.
Podle staré literatury včely údajně dokonce umí nabalit do košíčků starý
rozehřátý propolis a odnést ho do úlu, to jsem ale nikdy neviděl. Může se to
dít i na díle zlikvidovaném zavíječi nebo díle zlikvidovaném hmyzožravými
ptáky a savci, protože pořád zůstavají propolisem potažené stěny a nějaké
zbytky vosku, které jsou cítit několik let. Myslím, že toto může být zdrojem
opakované nákazy MVP v dalších letech po likvidaci ohniska. Nemusí to být
ani nějaký starý úl někde v rohu zahrady nebo velká dutina někde v silném
stromě. Stačí dutina velikosti ptačí budky a masivně nakažený roj, který
postaví plást a za měsíc uhyne. Takovou dutinu jsem viděl kdysi v obyčejném
smrku v rozšířené patě kmene povaleného vichřicí, smrk neměl ani tak velký
průměr kmene, jaký obvykle mají kácené smrky a v dutině byl jeden panenský
plást o velikosti asi 5 dm2 a druhý o velikosti asi 1 dm2.

R. Polášek