Včelařská konference

odpověď pro Antona Turčániho.
No mně připadá jarní prohlídka po prvním proletu samoúčelná. Je to sice
takový radostný pocit, sníh zmizel, svítí slunce, kvetou první květy,
objevují se pupeny, včelař vidí poprvé po měsících létající včely a je
natěšený vidět i rámky a plod atd, ale včely podle mně mají i po prvním
proletu ještě víceméně zimu. Tu hodinu, dvě, kdy svítí slunce, létají ven a
vyprašují se, nabírají vodu a první pyl, ale po zbytek doby jsou zase v
zimním chumáči. A nepřipravené vyrušené včely které při rozebírání vzlétnou,
mají velkou pravděpodobnost, že se zpátky do chumáče nedostanou a zkřehnou
někde venku nebo ve studeném zákoutí úlu, místo aby přispěly k výchově
letošních včel. Taky pár buněk plodu už tam bude, ale jejich krmení a
obsluhu plodu i matky zajišťují staré zimní včely, které po několika
měsících života už nebo ještě nemají ty správné instinkty, takže se snadno z
plodu pohnou a nechají ho zachladit případně ztratí z dohledu prohlídkou
vyplašenou matku, která potom zaleze do nějakého tmavého koutu, odkud se
třeba nestihne vrátit a zahyne tam chladem. Taky mi není jasné, co se za tu
cenu minimálně ztráty nějakých včel dovím něco navíc, co bych se nedozvěděl
sledováním vyletujících včel, pohledem do podmetu a pohledem na rámky se
včelami shora. V tuto dobu potřebuji vědět jen jestli začínají plodovat, to
zjistím z toho, jak nosí pyl, případně jestli se nějaké spadlé rousky pyli
objevují u česna. Dále potřebuji vědět, jestli jsou dostatečně silné, to
zjistím mimo sledování výletu pohledem na podložku v podmetu a na rámky
shora. A dále potřebuji vědět, jestli mají dost zásob, to zjistím stejným
způsobem. A pokud jsou hodně slabé nebo mají málo zásob, tak teprve provést
nějakou nápravu. Pokud jsou v úle v té době ještě nějaké myši nebo rejsci,
buď je včely najdou a usmrtí nebo instinktivně utečou, přítomnost
pohybujících se včel schopných bodat je pro tak malé zvířátko smrtelně
nebezpečná.

Něco jiného je ta prohlídka o nějaké 2 - 4 týdny později. Bývá už tak teplo,
že každá včela, co vzlétne, se vrátí, včely, co obsluhují plod i matku jsou
už zaběhnuté a matka má "kotvu" v podobě velké plochy plodu, takže neutíká
kdovíkam a i včely bývají v té době při vyrušení klidnější, ta prohlídka jim
mnohem méně vadí. Taky je v té době dobrý čas porovnat včelstva, která měla
v době prvního proletu přibližně stejné výchozí podmínky, jak si vedou teď,
to znamená rozdíly v počtu včel, v množství plodu, v mezerovitosti plodu
atd.

Jinak se nijak nebráním zásahům do včelstva v zimě. Musí to být každopádně
takové zásahy, aby nedošlo vlivem rozrušení k přeplnění výkalových váčků
včel dříve, než přijde nějaká možnost výletu. Z praxe se mi zdá zásah do
včel hodně problematický v zimě po delší době mrazů. kdy mají včely ten
výkalový váček hodně zaplněný, protože mně připadá, že jsou potom o hodně
déle rozrušené a velice pomalu se uklidňují, jako by je to "tlačilo" A o to
víc kvůli tomu rozrušení spotřebují zásob. Jinak ani ne. Jenže problém je v
tom, že včely, které se v zimě vyruší a vzlétnou, jsou z největší
pravděpodobností ztraceny. Takové rozebírání v zimě znamená proto oslabení
včelstva a proto bez nějakých vážných důvodů to nemá cenu dělat. Paradoxně
je potom lepší, když v době rozebírání panují mrazy, včely se vyruší a
vzlétají podstatně méně. Přidával jsem svého času v zimě oddělky do
včelstev, byl mráz kolem poledne -15 st C a bylo to v zadováku, znamenalo to
vybrat kleštěmi rámek po rámku z jednoho zadováku, dát do bedny a vsunout do
plodiště druhého zadováku. Ztráty představovaly při těch - 15 st C jen
několik vzlétnuvších včel, když bylo "jen"- 5 st C, byly ztráty několikrát
větší. Ovšem je to velice náročné na manipulaci, dneska připravuji pro tyto
účely úlek, který se v zimě vsune celý se včelami do prázdného plodiště
zadováku a včely z oddělku se potom spojí se včelstvem sedícím v medníku.
zdravím taky
R. Polášek