Včelařská konference

Kdo chce dělat nastavky z masivu, musí mít velice kvalitní vybavení, aby z
těch kmenů nařezal desky. To se mu zaplatí, když těch nastavků udělá stovky
až tisíce. Pro menší dávku je podle mne výhodnější použít už nařezané běžné
řezivo, běžná smrková prkna. Pak zase záleží, jak si chce kdo hrát nebo jak
to chce dělat rychle. Kdo nemá čas, koupí kvalitní smrkové řezivo za 4 - 6
tisíc za kubík a rovnou z něho začne dělat ty úly a využije 95 % dřeva. Kdo
má čas, koupí nějaké zbytky kubík za pár stovek a potom bude muset ty desky
přebrat, okraje zarovnat, než vůbec může začít dělat nastavky a třeba až
polovinu dřeva vyhodí. Podstatné je, že výroba nastavků z toho řeziva je
mnohem méně náročnější než z masivu, pokud se dělá rozumně, to znamená pokud
se použije konstrukce nastavku, kde nepřesnost do cca milimetru až dvou
nevadí. Nářadí na takovou přesnost mám, je to hlavně levná cirkulárka 650
wattů 4000 otáček s kotoučem tuším o průměru 180 mm s TK plátky. Tato pila
umí ve smrkovém dřevě hloubku prořezu 35 mm, takže na coulové řezivo bohatě
stačí, TK plátky se tupí minimálně, takže těch 650 wattů okamžitého výkonu
bohatě stačí a kromě toho motor obsahuje tepelnou ochranu, takže při běžném
provozu ( párkrát jsem řezal na délku i úplně mokré řezivo) se nedá spálit,
zároveň těch 650 wattů je tak málo, že se muselo hodně "pracovat" na tom,
aby se spálil pilový kotouč. Používám pravítko na řezání šířek koupené s
pilou, tam jsem musil akorát nahradit šroubky za jiné, s těmi původními
nešlo dostatečně pevně utáhnout.. Pravítko koupené s pilou na řezání pravých
a 45 stupnů se ukázalo nevhodné pro řezání delších kousků, udělal jsem si
tedy na pravý úhel svoje, které je sice méně přesné, ale mohu řezat
libovolně dlouhé kusy. Pilu jsem koupil za 2000 v Bauhausu, dneska tam je
podobná pila za 1500 i s přiloženým druhým kotoučem, který sám o sobě
prodává Bauhaus za 400 - 500 Kč. Pak z elektrického nářadí na úly používám
levný hoblík, levnou přímočarou pilku, levnou vibrační brusku a vrtačku.
Takže dneska by se to všechno i s nějakými vrtáky a dalším příslušenstvím
dalo zakoupit za cca 4000.
Pokud by bylo třeba nějaké větší přesnosti, okolo půl milimetru a méně,
vidím jako rozhodující tyto věci, potřebu pevného, přesného, nejlépe litého
stolu cirkulárky a hlavně potřebu hoblovky. Jedná se o to, že každý kus
dřeva delší dobu ponechaný svému osudu pracuje, schne nebo naopak vlhne.
Původně rovně nařezané prkno - řezivo se vyboulí nebo naopak smrskne nebo
chytne neznatelný náběh na vrtuli. I když schne v hromadě tak uložené, jak
má být. Potom při řezání na cirkulárce se dřevo během řezu na nerovnostech
kolíbá a způsobuje ty nepřesnosti v řezu. Proto je třeba kvůli přesnosti
každý kus prkna před řezem na cirkuli protáhnou hoblovkou a srovnat aspoň na
spodní straně ty nerovnosti. Nejlevnější hoblovka s pilou vychází teď tak od
8 - 9 tisíc a na rozdíl od předchozího nářadí jsou to velké těžké neskladné
stroje, které mimo práci nejde uklidit někde do skříně.
Dále pak potřebu nějaké přípravku s vrtačkou, který zamezí šikmě vrtaným
otvorům pro vruty.
A taky mít nějaké zkušenosti. První nastavky, co jsem udělal, se "skvěly"
přesností do půl cm. Nyní, po nějakých desítkách hodin řezání a objevování
se vejdu do jednoho milimetru, málokdy mi to ujede víc. Myslím, si, že už
jsem na hranici dané technickou úrovní tohoto nářadí.
Na nastavky by taková levná cirkulárka úplně stačila, kdyby se použil
polotovar místo dřeva, nějaké průmyslově vyráběné desky.

R. Polášek

----- Original Message -----
From: "Stonjek" <e-mail/=/nezadan.iol.cz>
To: "Včelařský mailing list" <vcely/=/v.or.cz>
Sent: Monday, January 15, 2007 11:04 AM
Subject: Re: nástavky


> Výroba nástavků z masivu není zas tak jednoduchá jak by se zdálo. Když
> pomineme kvalitu dřeva, je potřeba věnovat pozornost i vybavení dílny.
> Základem je, jak jinak, cirkulárka se špičkově nabroušeným kotoučem,
> ideální je plátkový. Takže kdo brousí kotouč v ruce už několik let,
> doporučuji kotouč srovnat na spec. brousící mašině u odborníků. Je
> důležité, aby zuby běhaly po kružnici jak ve šraňku, tak na výšku. Není li
> to tak, tak pila bude řezat špatně a podle toho bude vypadat výsledek.
Dále
> je nutné, aby stůl pily byl vybaven posuvným pravítkem na řezání šířek a
> stejně tak pravítkem na řezání pravých , případně 45 st. úhlů. Tyto úhly
> musí být nastaveny naprosto přesně a pohyb pravítka musí být bez vůle.
Tomu
> ale všechny levnější cirkulárky v prodeji vyhovují dost mizerně. Dalším
> důležitým nástrojem v dílně je úhelník, čím masivnější tím lepší. Kdo nemá
> slušnou cirkulárku na prkno s ohoblovanou hranou se narýsuje čára, ta se
> přiloží ke kotouči, konec čáry se srovná se značkou na konci prac. stolu a
> rovné vedení se zajistí pevným sevřením prkna a jetím nehtu podle prac.
> stolu. Dá se tak řezat naprosto přesně. Další možnost je řezat maflíkem
> podle úhelníku. Každopádně si myslím, že kdo nemá dobrou pilu a
> protahovačku, tak je snad lepší si úl koupit, nebo zvolit jiný způsob
> výroby. Co se dá dělat. Úl by měl dobře vypadat a alespoň trochu nás
> reprezentovat, když přijde nějaká návštěva. Takže ať se daří.
> Zdraví R. Stonjek