Včelařská konference

Ve Včelařství 7/2006 na straně 172-173 je přehled kontrolovaných medů z tržní sítě. K tomu není potřeba dlouhý komentář. Medy ze dvora jsou 100% kvalitní, z tržní sítě vyhovuje pouze 16%. Tedy každý 6.tý med. Je to logické a přirozené. Včelař získává med od včel a úspěšný obchodník se snaží získat med tam, kde je nejlevnější - kvalita až potom. Také obliba tekutého medu a neinformovanost o krystalizaci u většiny zákazníků působí proti kvalitě a nutí dodavatele, aby med přehřívali. To také vyplývá z kontrol (hodnota HMF). Zdejší snaha Gustimiliána o zpochybňování výsledků státních kontrol SZPI na tom nic nezmění. Jen více takových kontrol a častěji a jejich větší publicitu. To je jedna cestička jak trochu pomoci českému včelařství. Nedokážu si jinak vysvětlit, proč Česko musí dovážet med, když produkuje víc medu než spotřebuje (asi 5 milionů kg přebytek), než že obchodníci s medem potřebují získat na rozdílech nákupních cen. Tím nic nekritizuji, to je normální podnikatelské chování. Lidi všeobecně masově kupují podle ceny např. nejvíc levná krabicová vína, nejlevnější lihoviny z bramborového lihu, ředěná piva atd., tak proč by nekupovali nejvíc levný med (pod 80 Kč/kg), který ani za rok nezkrystalizuje. Takový med jim může dodat jen velkoobchodník. Včelaři to nedokáží. Balení do sklenic 750 g, 900 g, zatajování zemí původu, tisk etiket minipísmem jsou další obchodnické triky. Výjimky potvrzují pravidlo.