Včelařská konference

Tak to upřesním.
 Napřed se platilo jen za přistavená včelstva v tom máš pravdu. Avšak během
osmdesátých let se platilo všem místním a kočovní se museli sami dopředu
přihlásit k přistavení. a místo jim opravdu bylo přidělováno a to kvůli
stejnoměrnému pokrytí území, místní pak museli v březnu nahlásit počet
včelstev na stanovišti.  Mám doma někde schovanou i složenku od JZD  a to
jsme nikdy nekočovali. A do toho slavného listopadu byli ty dotace 2,
příspěvek na zimování ten nám byl zrušen těmi dobrými hospodáři někde kolem
roku 2000, a   za opylování ho pak znova vydupal ČSV
1) Hlavním důvod úpadku kočování pak bylo to neplacení za přísun. pokud si
to zemědělec nesjednal sám (proč by to taky dělal když je v obcích včelařů
dost).
2)Také devadesátých letech byly šíleně nízké výkupní ceny, Zvláště pak za
řepkový.
3) dnešní odrůdy řepky to opylení tak nevyžadují.


---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Datum: 24. 11. 2012
Předmět: Re: Re: Re: trolloviny
"_"V době kdy fungovali JZD dostávali včelaři každoroční platbu za opylován
zemědělských plodin přímo od nich. Po jejich rozpadu se ti noví majitelé na
včelaře vys....i."_
To není pravda, minimálně to nebylo tak jednoduché, jak se píše.
Platbu za opylování dostávali ti včelaři, kteří přímo do polí nakočovali.
To byla téměř paralelní organizace vedle běžného ČSV. Kočující včelaři,
tehdy nejčastěji v kočovných včelínech převážených traktory, měli takzvaný
kočovný průkaz a byli zapsáni v tuším okresních databázích ČSV anebo
zemědělců, to už nevím. Vždycky na jaře se hlásilo, kde chtějí tento rok
kočovat a s kolika včelstvy, na řepku, jetel nebo na jiné plodiny. A na
okrese nebo kde, zemědělci vybrali příslušné lány plodiny, kde měli
nakočovat, a až to začalo kvést, pozvali se k těm lánům včelaři a rozdělila
se konkrétní místa. Každý si na místo zatloukl svou tabulku a byl povinný
do určitého termínu tam nakočovat. Přitom bylo možné, že JZD, kterému
patřil ten lán, mohlo na převoz na pole i z pole zapůjčit traktor s
řidičem.
A jedině tihleti včelaři dostávali poplatky za opylování, za řepku to bylo
tuším 60 Kč za včelstvo , za jetel 120 Kč za včelstvo. Kontrolovali to
tehdy údajně agronomové podle toho, jako silou včelstva létala z česen těch
kočovných včelínů.
Med se prodával kilo za 35 do výkupu a ze dvora za 35 - 6 Kč podle kvality.
Včelaři, kteří se včelami nehýbali, nedostávali od zemědělců nikdy nic. I
kdyby měli ty včely hned u pole.

Všichni včelaři bez rozdílu tehdy jednu dobu plošně pobírali jakési dotace
na cukr, ale dotace za opylování skutečně jenom ti, kteří tam ty včely
dovezli.

Po revoluci 1989 pak zdražily náklady na převážení a vůbec provozování
kočovných včelínů tažených traktory, zatímco výkupní ceny medu zůstávaly
podobné a tak většina včelařů své kočovné včelíny někde postavila na
výhodné místo a přestala je převážet. Opylovací služba se kromě jiného
rozpadla taky proto,že těch pár zbylých včelařů kočovníků, co tehdy
převáželo včely na vozíku za osobním autem, by poptávku nepokrylo ani
zdaleka."

Nepamatuji si, že bychom dostávali nějaké příspěvky za opylování pro včely, se kterými jsme nekočovali. dostáali jsme jen za ty, se kterými jsme kočovali. A to jsem začal přebírat včely v roce 1983 a plně přebral v roce 1986.