Včelařská konference

Vážený příteli,
Doporučuji číst nejenom Včelařství ale také více myslet ekonomicky. Včelař dává do výkupu med jen jako surovinu částečně ošetřenou, prodává ji ve velkém, zbavil se starostí o klientelu, nemá práci s obaly, jejich plněním, nepotřebuje tak dobře vybavené pracoviště jak uvádíš u sebe. Veškeré náklady a fígle, do kterých jsi investoval asi dost peněz i práce zúročíš bohužel jen při prodeji ze dvora a snad také ukojíš svoje dobré pocity profesionála. Tady si každý včelař musí zvážit a spočítat, zda má tolik svých zákazníků, aby se mu vynaložené náklady vrátily. Proto si myslím, že při porovnání výkupních cen z těmi tak častokrát zde na konferenci zmiňovanými spotřebitelskými v supermarketech by si včelař neměl dělat příliš velké nároky na navýšení cen v souvislosti s nabídkou a poptávkou jednotlivých druhů medu. To přísluší tomu, kdo prodává med spotřebiteli, tedy obchodníkovi, v případě prodeje ze dvora samozřejmě tobě, protože v tomto okamžiku jsi také obchodníkem. Myslím si, že jednotná výkupní cena medu za totality byla ekonomicky spravedlivá, protože včelař – prvovýrobce má přibližně stejné výrobní náklady u všech druhů medu. Pokud obchodník shání jen určitý druh medu, který je pro něj zajímavější, může také k tomu dočasně upravit nabízenou výkupní cenu. Většina včelařů, a je to patrné i tady na konferenci, spolykala návnadu vedení svazu i z háčkem a stále porovnává výkupní ceny s prodejními v supermarketech. Zmiňované pravidlo o rozdělení na třetiny platí snad jen ve vyspělých ekonomikách. Tak se včelaři stali obětí a živým štítem ve válce vedení svazu proti SVOZM. Úlohu vedení svazu si v cenové politice představuji úplně jinak. Svaz by měl pravdivými informacemi vzdělávat včelařskou veřejnost. Mělo by se stát cílem vedení ČSV, MZe a SVOZM společně se snažit zmírnit dopady cenové politiky EU na zemědělce, tedy i na nás včelaře. Zneužitý pojem „světová cena „ v tomto případě neobstojí, protože už víme, že většina českého medu se realizuje v obchodě v rámci EU, proto bych, když už, tak raději používal sice možná nestandartní ale výstižnější pojem „ evropská cena“ medu. Kolik stojí med mezi USA a Austrálií, to mě opravdu moc nevzrušuje. Pro nás jsou prioritou ceny v EU. Pokud chceme výkupní ceny medu s něčím srovnávat, tak snad s cenami na medové burze, tedy za jakou cenu se med z Česka dodává a možná i za jakou se dále realizuje před dalším zpracováním nebo obchodem. Odborný vedoucí Odborného oddělení svazu př. Lněnička klidně uvádí prodejní ceny některých německých firem jako zajímavost v době, kdy včelaři prožívají propad výkupních cen v Česku ( viz Včelařství 8/2005 str.199 „Za jakou cenu se prodává v zahraničí ve velkém.). Pokud to byl německý med, pak je blbost přemýšlet nad cenou bez znalostí provozních nákladů německého včelaře. Pokud to byl český med vyvážený v sudech, pak snad by byly zajímavější ceny, za které je zmíněné firmy z Česka nakoupily. Bohužel pro mě zapomněl ještě dodat, kolik stojí zmiňované 12,5, 25 a 40 kg obaly, jak je v Německu drahá pracovní síla která med zabalila, kolik stojí v Německu energie (předpokládám, že med bylo nutné před plněním ztekutit, jak je v SRN drahá doprava, jaký je zisk zmíněných firem atd). Potom by to pro včelaře bylo asi mnohem zajímavější a nejitřilo by to pocity zklamaných včelařů, kteří si uváděné ceny nedovedou dát do souvislostí z ostatními cenami a jejich zloba se obrací proti „obchodníkům“, mezi které byly mistrovsky zamícháni výkupci, výrobci zpracovatelé i obchodní řetězce.
Že by snad „ Účel světily prostředky „ ?
J.Rotbauer