Včelařská konference

Já spíš vnímám kraňku jako včelu horských luk nad pásmem lesů maximálně s občasnými stromovitými porosty. A s chladným horským mikroklimatem. Kde je sníh hodně dlouho do jara, klidně třeba do konce května, kde hned potom toho velká spousta rozkvete, protože už je dlouhý den a vysoká intenzita slunečního světla a hned je při vhodném počasí rovnou léto a teplo. A kde je zase brzo na podzim chladno a klidně třeba na konci srpna sníh nebo aspoň lezavo často kolem nuly. Takže kraňka se musí rychle rozvinout, co nejdřív nabrat co největší množství zásob a s nimi vydržet jen s minimálními výlety od řekněme září klidně třeba až do května.
V takovém prostředí se medovice nevyskytuje, protože mšice potřebují dlouhá souvislá období vlhčejšího a teplejšího počasí na to své množství generací, kterými musí jejich rozmnožování obvykle procházet. A stejně pokud by se tam vyskytla, medovicový med s velkým obsahem nestravitelných látek by v průměrném roce kraňkám zaplnil výkalové váčky už v zimě a včely by tak snadno zničil. Proto kraňky obvykle medovicový med opomíjejí.
Musely by to být kraňky původem ne z těch regionů horských luk, ale původem z nižších stanovišť z lesnatých pásem nebo až z údolí a rovinatých podhorských a nížinnějších regionů s velkými lesy, aby měly trochu afinitu k medovici.
Ale dnes je ta kraňka pokřížena všemožnými kraňskými liniemi, proto se tam potřebné geny na medovici a na vegetování v rozsáhlejších lesích v lesích a na rovinách s dlouhou vegetační dobou od března po říjen vyskytnout mohou.
Jen se musí asi tvrději vyjednotit a vytáhnout tím brakováním.