Včelařská konference

"Viděl jste to někdy, nebo zkoušel tavit párou? Na rámku zůstanou jenom košilky. Vytaví to i tu mezistěnu, co byla uprostřed a košilky jsou oddělené. Zkoušel jsem to ještě vyvařit ve vodě a vosk už tam nebyl. Vosk je z páry krásně žlutý.
V klasických vařácích zůstávalo ještě vosku hodně. Stačilo tu hmotu rozebrat. Tím lisem se vosk vytlačil jenom z okrajů. Z prostředka neměl kam vytéct. Mám nerezový na půdě. V té odstředivce by to bylo určitě lepší, než ve vařáku. V páře je to ale o hodně jednodušší."
a.
Když půjdete do starých zkušeností s vařákem, pokud to půjde najít ve starých Včelařstvích, zjistíte, že se to voští ve vařácích muselo za prvé lisovat pomalu, aby vosk stihl odtékat. Anebo za druhé se lisované voští dělilo na menší dílya ty se oddělovaly vložkami s mezerami, kterými při lisování odtékal vosk i ze středu toho voští. Například byla to kruhová vložka z vrbového či podobného proutí hustě vedle sebe. Voští ve vařáku se těmito vložkami dělilo tak na 3 - 4 díly. přirozeně se pro voští používaly pytlíky ze síťoviny. Za takových podmínek se většina vosku vylisovala hned napoprvé.
Jinak ale s tím žluťoučkým voskem máte pravdu. My jsme měli ještě vařák z černého pocínovaného materiálu, ten cín poměrně rychle zmizel, takže vosk byl hodně špinavý a musel se hodně čistit. V nerezovém vařáku to musí být mnohem lepší. Ale fakt je taky, že asi i v nerezovém vařáku je ten vosk horší. A je to tím, že oproti vyvařování v páře se přitom nalévání voští s vodou do vařáku a při lisování dostane do vosku a do vody pod voskem mnohem větší množství nečistot.
a.
Podle mně by bylo ideální napoprvé voští vyvařit jen parou, získá se kvalitní žlutý vosk, zvláště ze světlejšího voští, který se vůbec nemusí dodatečně převařovat a čistit. Ten by byl na mezistěny. A zbytky potom rozvařit ve vařící vodě a vylisovat ve vařáku. Získá se tmavší vosk, který se ještě musí pročistit a ten by mohl být třeba na svíčky.