Včelařská konference

U moru je takzvaná klinika, kdy ve včelstvu mor propuká, je uhynulý plod, oslabené včelsvo, příškvary a další přímé projevy této nemoci.
Nebo potom zamoření, kdy se laboratorním vyšetřením vzorku najdou spory moru v různé koncentraci, ale jinak je včelstvo zdravé a normálně funguje.

U včelstev příliš zamořených sporami a oslabených potom propuká nákaza neboli ta klinika. Včelstva hodně životaschopná a méně zamořená se s infekčním tlakem těch spor dokáží vyrovnat, vynášením odpadu z úlu , likvidací starých a stavěním nových plástů atd. Pokud spory moru nepřibývají z nějakého zdroje zvenčí, jejich koncentrace v úlu postupně klesne na nějakou velice nízkou úroveň. Včelař potom by k tomu měl přispět, zvyšovat životaschopnost včelstev ( nerovná se úplně zvyšování výnosů) a skrz čištění a desinfekci snižovat zbylou koncentraci spor.

V obojím případě se ale do okolí šíří spory nemoci.
Ochranné pásmo potom to šíření má podchytit.
V případě nalezené kliniky to dnes znamená likvidací stanoviště a táborák z úlů, v případě pouze nalezených spor to nyní vypadá všelijak. Při velmi vysoké koncentraci spor se může taky pálit, při nižší potom zřejmě veterina přikazuje či doporučuje nějaká ozdravná opatření. A karanténu přirozeně.
To je potom například ono přemetání na mezistěny, důkladné očištění úlů zevnitř i zvenku a spálení těch zbytků, desinfekce úlů.