Včelařská konference

Albert Gross napsal:

>Zmetence resp. norske zimovanie je na postihnutej včelnici naozaj naistejšou prevnciou na zastavenie šírenia tejto infekcie.
...........

Podle mého názoru má pouhé přemetání na mezistěny jistá úskalí.
Vůbec neřeší odolnost včel proti moru - genetickou výbavu včelstev v daném infekci vystaveném regionu.

Pokud si vezmeme model, že bez vyhlednání a odstranění zdroje nákazy pouze přemetáme včely na mezistěny, potom si tam necháváme včestva, která by v přírodě nepřežila a v budoucnu budou zdrojem genů, které budou ovlivňovat i genetický základ všech včelstev v dané lokalitě.
Aby se tedy daná lokalita zbavila moru, bylo by třeba, aby VŠECHNA včelstva v dané lokalitě (včetně zalétlých rojů) byla asi tak prvních x desítek let (životnost spor je údajně až 100let) neustále přemetána na mezistěny.

Podobný problém ale podle mě nastává, když se vybijí všechna včelstva na stanovišti, a po prohlášení o zdolání nákazy se zavčelí stanovistě včelstvy s neznámou odolností proti původci moru.
Podobně při znovuzavčelování takového území z jakýchkoliv důvodů (třeba úhyny na varroázu). Hrozí znovuvypuknutí nákazy.

Z uvedených článků podle mě vyplývá, že nejdůležitější je vyhledání zdroje nákazy - klinicky nemocných včelstev, a jejich likvidace. Pokud se to podaří, zdroj infekce zmizí, původce rychle ubývá. KDyby v lokalitě zůstala včelstva, která nákaze odolala, potom je větší šance, že nákaza znovu nevypukne.
Kdyby se to spojilo s dalšími prevenitvními opatřeními uvedenými ve vyhlášce, včetně obměny díla, potom by se možná mor mohl postupně dostat pod kontrolu.

Při hodně přísné vyhlášce (jako máme teď u nás když při jedné buňce s morem je teoreticky možné, že dojde ke spálení celého stanoviště), podle mě hrozí to, co tu psal Aleš Molčík - tam kde hrozí mor, budou ti kdo si nejsou jistí zda mor nemají, při hrozící kontrole přemetat včely na mezistěny, a tak místo prevence to může být udržování nákazy.

RK