Včelařská konference

Článek je zajímavý, přeci však ve mě vzbuzuje mnoho otázek:
1) Menší velikost včel, které se narodily v tmavém díle, v porovnání oproti novým rámkům považuji za věc několikrát experimentálně prokázanou. Zde výsledek takového experimentu chybí.
2) Pakliže velikost buněk mezistěn má "špatné rozměry", pak nechápu, proč by výrobci mezistěn již dávno tuto velikost neuzpůsobili a věc nenapravili. Když mi včely postaví dělničí divočinu, je pravda, že jsem tyto buňky nikdy nepřeměřoval, ale mají také šestihraný tvar (předpokládám, že vědí, proč to dělají - říká se proto, že nejlépe využívá prostor plástve) a předpokládám, že výrobci mezistěn právě z velikosti takto divoce postaveného díla vycházeli.
3) Když vytavím rámek v tavidle, mohu se zcela přesně a jednoduše přesvědčit o tom, že čím tmavší rámek, tím méně vosku z něj vytěžím. Navíc zbytek košilek, který v tavidle zůstává se také výrazně mění, a to přímo úměrně stáří díla (a to nejen na dně těchto buněk. Vždyť kdyby bylo vykusováno, pak by od určitého počtu zakladení mělo být množství košilek konstantní).
4) Nakonec můj argument nejzávěžnější z hlediska našeho problému a obecněji pojatého způsobu vedení včelstev v sezóně: Zůstává pro mě otázkou, zda pro včelstvo náhodou není větší zátěží a zda mu nedá ve finále více práce, aby vykousávalo a upravovalo, čistilo a ošetřovalo stěny buněk velmi tmavých plástů tak, aby je připravily pro další zakladení, než aby upotřebily vosk, který pudově produkují a vylučují (neupotřebí-li jej, pak jej prostě vynesou z úlu bez užitku) pro produkci nového díla.